Důvodů pro změnu dispozic místností v interiéru je mnoho. Ono stačí třeba chtít upravit dveře v chodbě, aby do sebe navzájem nebouchaly, a posunout je. Najednou je tu bourání příček, posuny dveří, a když už padla jedna zeď, může i druhá…

Asi nejčastějším důvodem však bylo, je a bude spojování prostoru. Staré domy s miniaturními pokojíčky nebo příliš malé koupelny jsou nejčastějším terčem úprav, kde je při rekonstrukci nutná změna dispozice. A i když to často neznamená žádný velký konstrukční zásah do domu, je třeba nad plánováním opravdu dobře přemýšlet a nejlépe zadat přípravu profesionálovi.


Bourat, či nebourat?

Hlavní otázkou je, kterou zeď nechat a kterou zbourat. Spousta lidí si řekne, že to vezme šmahem a vyčistí interiér domu od všech příček a udělá kompletní vnitřní rekonstrukci, kde vše bude nové – zdi, podlahy i zařízení. Jenže každá zbouraná zeď někam musí přijít, každá zeď něco stojí.

Kdy na úřad

Kdy na úřad

Novelizací stavebního zákona se zjednodušily podmínky pro povolování staveb. Není už zapotřebí stavební povolení u malých staveb či plotů. Velká část rekonstrukčních prací na domech je zařazena do ohlašovací povinnosti, která je podmíněna souhlasem sousedů. V případě rekonstrukce interiérů se to možná zdá jako hloupost, ale je třeba si uvědomit, že sousedské vztahy jsou dotčeny i zvýšeným provozem při přesunu materiálu či hlukem.

Ohlášení stavby ovšem nestačí, když rekonstrukce při změně dispozic zasáhne do nosných zdí nebo panelů. V téhle chvíli je třeba žádat o stavební povolení, které stavební úřad nevydá bez posouzení statikem. Povolení se vydává na základě písemné žádosti, ke které je přiložena zpráva statika, projektová dokumentace a souhlas sousedů.

Další variantou může být certifikát autorizovaného inspektora. V něm autorizovaný inspektor odborně posoudí projekt, provede zkrácené stavební řízení a vydá certifikát. Ten pak majitel podá stavebnímu úřadu a jeho váha je stejná jako stavební povolení.

Jenže bourání není jen tak levná záležitost. Jen uložení všeho materiálu na skládce stojí hromady peněz, materiálu roste cena v dvojciferných číslech a hledat dnes dobrého zedníka je pomalu náročnější než poklad na zahradě. Další náklady budou znamenat omítky či úpravy podlah. Představa, že přestavba vnitřních prostor domu bude za pár peněz, je mylná.

Zároveň je třeba i zjistit, jestli zdi, které hodláte zbourat nebo nějakým způsobem pozměnit, nejsou nosné. V panelovém domě je tato práce celkem jednoduchá, ale ve starých domech to nebývá tak zřejmé. Pracovat se tu totiž musí s mnoha vlivy, jako je kvalitativní hodnocení materiálu zdí nebo krovu, se základy, podložím. Je tu mnoho dílčích vstupních informací, které mohou dost podstatně ovlivnit výsledek.

V tomto případě je tedy více než nutné se obrátit na statika, který posoudí, do kterých zdí a v jakém měřítku je možné zasahovat. Výsledkem je statický posudek, který v případě, že nastane jakýkoli problém, může být i obranou pro vás. Navíc při zasahování do nosných konstrukcí už nemůžete rekonstruovat jen na ohlášení či zcela bez ničeho, ale musíte mít od stavebního úřadu potvrzené stavební povolení.


Zdí to nekončí

Změna dispozice neznamená jen to, že zbouráte zeď a postavíte jinou. I nová dispozice musí vycházet ze základních pravidel, která nastolují příroda či fyzikální principy. Kupříkladu chcete-li přetočit pozice pokojů v půdorysu domu, stále byste měli myslet na to, že víc slunce chcete chytat na jihu do obývacích prostor, zatímco nechávat vyhřívat ložnice je trochu proti logice.

Stejně tak je třeba myslet na umístění kuchyně a koupelny co nejblíž ke zdroji teplé vody, aby se nestalo, že budete dlouho čekat na odtečení. Také třeba odtahy vzduchu z digestoře nebo koupelny by se měly dělat co nejkratší, protože složitější a delší vzduchovody nemusí málo výkonný větrák obsloužit.


Z čeho postavit příčku

Systémů pro výstavbu příček je dnes už řada. Velmi častým řešením je suchá výstavba. Použití sádrokartonových desek však má svá pravidla, výhody i překážky. Největší výhodou je rychlost stavby, snadná montáž i amatérem, prostor pro instalaci inženýrských sítí a suchý proces stavby.

Ale jsou tu i nevýhody. Většina lidí sáhne po nejlevnějším sádrokartonu, což však znamená, že stěna není zrovna pevná. Je pak třeba mít všechno pečlivě naplánováno dopředu, abyste zavěšené skříňky upevnili na nosníky. I to se však dá vyřešit speciálními a dražšími pevnými deskami, například Rigips Habito či Knauf Topas.


Také šíření hluku je tu vyšší a je třeba příčky extrémně pečlivě izolovat. Stejně je třeba myslet na tepelnou a vlhkostní dilataci, takže všechny spoje by měly být překryty pružnými páskami (více jsme o této problematice psali v čísle 5/17).

Samostatnou kapitolou je suchá výstavba v místech s vysokou vlhkostí. Zde se využívají desky, které jsou odolné proti vodě a plísním. V případě sádrokartonu jsou tyto desky zelené – třeba Knauf Green, Rigips RBI, Siniat LaHydro. Bílé desky pro toto použití bývají cementové nebo se skelnými vlákny.

Druhou skupinou je stavba příček z pevných materiálů, jako jsou cihly nebo pórobeton. Opět nejdříve výhody: pověsit na takovou zeď můžete prakticky cokoliv a kamkoliv, díru do zdi židlí neuděláte a útlum hluku je výrazně vyšší. Nevýhody jsou v mokrém systému výstavby, i když dnes se může zdít i pomocí polyuretanových pěn. Také je nutné budovat drážky pro instalace vody, elektřiny či plynu a s materiálem se obtížněji nakládá.

Chcete-li rychlou výstavbu i z pórobetonu, jsou v nabídce pórobetonové panely, které se vyrábějí na míru. Rychlost stavění pak je opravdu extrémní, i když jde o pevný materiál.

A to není vše. V příštím dílu si řekneme třeba o dveřích, posuvných stěnách, úpravách vytápění, elektrorozvodů...

Tento

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada