Jak jsem psala minule, tak se také stalo. Manžel byl na domečku i s projektantem Jarouškem a projektantem na topení. Rozhodli jsme se pro tepelné čerpadlo, protože jestli máme dát sto tisíc a topit plynem, nebo několikrát víc tisíc a být nezávislí na jakémkoliv dodavateli, tak jsme si vybrali tu nezávislost. Ještě by to chtělo sluneční elektrárnu a všechny energetické závody světa, ať si… víte, jak to končí, ne? Ať žije svoboda!
Jen jsem pak nějak nemohla usnout, začala jsem si dělat starosti, kde na to všechno vezmeme. Asi po dvou hodinách převalování jsem si vzpomněla, že jsme přece vloni koupili stavební parcely, na kterých jsme chtěli stavět původně. Jak jsem na to mohla zapomenout? Prodáme je a máme na čerpadlo!
REKONSTRUKCE DOMU ONLINE UŽ PŘINESLA:
- Jak jsme k domu přišli
- Papíry, papíry, papíry
- Domem křížem krážem
- Takhle by měl vypadat
- Začínáme stavět
Pak se v Písku konala stavební výstava a manžel tam šel. A znáte to. Vrhli se tam na něj jak supi, a co člověk a firma, to názor. Přišel domů a měl takovou pěknou papírovou tašku plnou prospektů a vizitek. Tuto tašku začal poponášet od jídelního stolu k pohovce a nosil si ty informace s sebou a pořád to studoval. A studuje pořád dál. Jestli čerpadlo vzduch-vzduch, nebo to, co chtěl on, země-vzduch.
Zajímavý obrat nastal ve výstavbě našeho krbu a kuchyně. První den mého uschopnění jsem se vydala na baráček a přijel tam kamnář, náš známý, a zjistil toto: vložka krbová má svá nejlepší léta za sebou a systém vytápění není úplně nejlíp vymyšlený a navrhl, ať z toho uděláme nezávislý zdroj topení a součást kuchyně. Já v jeho albu již hotových krbů našla vysněnou pec, pecové ležení a sporák v jednom. Zapíchla jsem prstíkem v albu a řekla, tohle je můj sen, to jsem vždycky chtěla, pecové ležení, klasický sporák na dřevo a trouba u toho a pak pracovní deska a na to navazující sklokeramická deska. Prostě centrum vaření. Jsem nadšená. A ve stejnou dobu tam byl i truhlář a vymyslel kuchyň k tomu. Venkovský styl nakonec zvítězil! Jo a byla mi tam strašná zima, ale strašná, jen nožičky mi už nemrzly, vybavila jsem je zateplenými botičkami.
Další změna nastala v koupelnách. Přišly mi nějaké katalogy a já jsem byla velmi rozhořčená, co si to tam účtují za volně stojící vany například. Asi to nebyl tak velký sen, protože jsem vanu v naší koupelně škrtla a dáme vanu nahoru ke klukům do podkrovní koupelny. Tam bude trochu oříšek dostat sprchový kout, ale to také nějak dořešíme.
Je po Velikonocích, vajíčka snědená (příští rok jich budu určitě potřebovat mnohem více, neboť na venkově jistě přijde spousta koledníků a pak budou porovnávat, která hospodyně má vajíčka lépe nabarvená a nazdobená), začalo nám jaro, já už jsem zase oficiálně zdravá a náš baráček čeká na první bourací kladivo, kdy padne zeď poctivě postavená a nahradí ji jiná, vedle poctivě postavená.
Znáte tu reklamu, jak tam ten chlap svýma velkýma rukama vlastnoručně něco postaví? Asi to tak muži mají. Mému muži se divně lesknou oči, když se jede kolem kteréhokoliv hobbymarketu. Zvláštní, že třeba zahradnictví nebo módní butiky ho nechávají úplně klidným. A pak si večer prohlíží v zrcadle svoje velké silné svalnaté ruce. To samé začal nedávno dělat i starší syn!
Ve čtvrtek se sejdou stavebníci s naším Jarouškem a budou špekulovat nad stěnami, kterou kterak zbourat a kterou kterak vystavět, aby to bylo dle investorova nejlepšího zájmu.
Teď je dům ve stavu naprosté zkázy, a ten nepořádek kolem je víc vidět, protože konečně roztál sníh. A už žádný nenapadne. Manžel se rozhodl s tím nepořádkem zatočit, roztřídil odpady, železo sem, oleje tam, zabral další místnost ve sklepě a začne to odvážet do příslušných sběrných dvorů.
Ze stavebních firem asi vyhrála ta manželova. Muž to dělá fikaně. Prostě to tak nějak už domluvil, a že jeho firma nedělá sádrokartony? Tak prý mám někoho sehnat. Asi to spravedlivě rozdělím mezi obě stavební firmy, protože ta moje by samozřejmě zvládla stavbu úplně kompletně, jenže to bych nesměla bejt pořád nemocná a být víc akční. Nevadí, si to vynahradím jinde.
A kdyby vás zajímalo, jak jsem pokročila ve svém zahradnickém rozvoji, tak je to na dobré cestě. Na zahradě jsem si vyfotila základ skleníku, který tam měla bývalá majitelka. To znamená, že o něm přemýšlím. Do skleníku se prý má dát rostlina marihuany, stačí jedna, a nenajdete tam žádného škůdce. Je to legální, nebo mě za to zavřou? A také jsme se sešli se zahradním architektem, ze kterého se vyklubal manželův známý. Tak jsme probrali možnosti naší zahrádky, kde vznikne sad ovocný, lesní školka už tam je (budeme mít spoustu vánočních stromků), zeleninová zahrádka, zahradní jezírko… Dávám tomu rok, maximálně dva a pak už jen na jaře zasít a čekat na úrodu… Život je krásný…
Konečně jsem mohla ven a nakoupit další časopisy. Dům a zahrada vyšel nový a pak jejich Život na venkově, příště vám povím, co jsem se dozvěděla…