První máj byl u nás doma lásky a práce čas. Strávili jsme s rodinou skoro celý den na našich latifundiích, přijela za mnou i vlastní maminka, vyparádila se k nám a pak poklekla se mnou k záhonkům. Plely jsme a plely, vytrhávaly kořínky a cibulky, čichaly k rostlinkám. Nyní už stoprocentně vím, po kom to mám. Volala na mě, ať si jdu čichnout, že je to stoprocentně libeček (v květinovém záhonu). Já to označila za mátu, páč přeci poznám libeček.
Ale zase mi několikrát připomenula, že MUSÍM mít ty záhonky načechraný, že ona byla na plení a čechrání záhonků vždy nejlepší, že jednou mamince vyplela záhonek tak, že tam nezůstala ani mrkvička. Oba moji drazí rodičové pochází ze Šumavy, zahrádky i políčka měli, obdělávali, hospodářství a zvířátka měli. Já si vzpomínám pouze na sázení a vybírání brambor a na plení zeleninové zahrádky u mojí babičky, a že se bojím slepic, protože na mě dorážel kohout, a psů, protože to mám po své mamince. Tolik jen k mému původu.
Rekonstrukce domu online: stavba
Zakoupili jsme s manželem 5 stromů - 3x jabloň a 2x buk… Náš zahradník je spolehlivý dodavatel a prý nám na podzim sežene i nějakou tu starou českou odrůdu, např. matčino jablko, ty nám moc moc chutnají. Zaplacené stromky nejsou ani po několika dnech na svém místě, asi neměl zahradník čas. Pravděpodobně si neumím vybrat správné dodavatele.
REKONSTRUKCE DOMU ONLINE UŽ PŘINESLA:
- Jak jsme k domu přišli
- Papíry, papíry, papíry
- Domem křížem krážem
- Takhle by měl vypadat
- Začínáme stavět
- Bouráme a vyklízíme
- Bouráme a zahradničíme
- Jak se staví vnitřek domu
- Zase jsme na začátku
- Akce skleník
Manželův traktůrek vytrvale hloubí jámu na skleník a já si zjišťuji informace, co se ve skleníku pěstuje, ať žije internet a všechny možné poradny a blogy. Věděli jste, že byste si ve skleníku mohli pěstovat muďoul trojlaločný? A když si na to netroufnu, tak stačí prostě citróny, pomeranče a klasika v podobě paprik, rajčat a okurek.
Stavíme!
ALE CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ? Firma A si ve čtvrtek vyzvedla klíče od polorozbořeného domu a hned se k nám nastěhovali a začali. Už i sousedka mě upozornila na to, že by bylo dobré se místo exteriéru (nemyslela mě, myslela zahradu) věnovat interiéru. Asi to celé vsi vrtá hlavou, že jako neustále velebíme zahradu a stavba je v klidu. Ještě budou na naše zahradničení s láskou vzpomínat, teď tam budou mít pár týdnů pěkný rachot.
Ale já musím opravdu začít řešit ty interiéry. Jakou chci kuchyň a kdo mi ji tam postaví? Jaké chci podlahy a kdo mi je tam položí? Co koupelny, ty jsou rovnou dvě, abych toho měla víc na přemýšlení, jaké obklady, jakou dlažbu na zem, co to topení, kam jaké zásuvky, kde budou světla. Není to žádná sranda! A já budu za měsíc dělat státnice! Je to jasný, všechny kolem upozorňuji na to, že to teď se mnou nebude jednoduchý. Že budu protivná (a já to umím!), nervózní, ba až nevrlá…
Exekutoři mlčí
A co exekutorský úřad? Potěší nás? To se prý nestane, mám to z dobrého zdroje. Prý tam opravdu budeme muset zajít osobně a ten dotyčný říkal, že to máme z nich vymlátit. Já v tomto oboru nemám žádné zkušenosti a můj muž se od základní školy také nepere. PŘIPADÁ MI TO TROCHU POTUPNÉ SE TAKTO HLÁSIT O SVÁ PRÁVA! Jenže ještě potupnější pro mě bude, když nebudu mít na zaplacení řemeslníkům. Vyčkáme do konce týdne a pak půjdeme na úřad.
Teď trocha snění: Už to vidím, jak za ranního kuropění půjdu přes celou zahradu rosou ranní pro čerstvá rajčátka, salátek, udělám snídani na vidličku, proběhnu se v lese, nasbírám borůvky na koláč, který upeču v naší nové peci, nějaký ten hřib do bramboračky v lese seberu, okopu záhonky (tedy načechrám), obejdu celou zahradu, poklidím dům od sklepa po půdu a pak večer padnu do postele a budu si říkat, jak je u nás krásně!