Velkorysá rekonstrukce udělala z domu sklářského mistra stylové bydlení

Žďárskými vrchy prochází křivolaká hranice Čech a Moravy, což atmosféru už tak malebné krajiny jenom umocňuje. Navíc tu působila světoznámá sklárna, jejíž historie ale trvala jen padesát let. „Šumavské a horácké sklárny v 19. století nedokázaly konkurovat severočeským, které se vytápěly uhlím. Navíc tu nevedla železnice,“ vysvětluje majitel a sběratel skla v jedné osobě. „Budovy, které ze skláren zůstaly, často dál fungovaly jako hájenky. A přesně takhle jsem si tu naši pamatoval z dětství, když jsem sem jezdil za strýcem – správcem lesů. Asi před dvanácti lety jsem se začal zajímat, zda by nebyla na prodej, a zrovna zbýval asi týden do veřejné dražby. Podařilo se mi hájenku za nevelký peníz získat – byla před rekonstrukcí a vypadala úplně jinak než dnes.“

Překvapivá změna plánů

Majitel začal chystat záchrannou rekonstrukci střechy, když se mu nečekaně ozvali z archivu, že našli nákres původního stavu budovy. Sklárna totiž patřila k rychmburskému panství Thurn-Taxisů. K majitelově překvapení byla na papíře budova symetrická se zvonicí nad vchodem. Budova totiž stojí ve stráni a z lesa a vršku nad sklárnou do údolí stékala voda, takže část budovy se zřejmě kvůli vlhkosti zbourala. Majitel pochopil, že obnovit původní vzhled a přitom získat pohodlné současné bydlení si vyžaduje mnohem komplexnější přístup, a začal přemýšlet, jakého architekta by oslovil.

Zachovat co nejvíce

„Majitele zaujala naše rekonstrukce krajské knihovny v Pardubicích, kde bylo potřeba středověké budově dodat současnou funkčnost, tak si našel kontakt a ozval se nám,“ říká architekt Aleš Papp z ateliéru Cuboid architekti.

Záhy bylo jasné, co se umístí v kterých částech budovy, a mezi architekty a majitelem panovala shoda v tom, že chtějí zachovat co nejvíce původních prvků. „Byť jsme je mnohdy použili v jiném místě,“ dodává architekt. „Chtěl jsem, aby se respektovala dispozice původního obydlí a aby moderní prvky doplňovaly ty dochované ze 30. let 19. století, kdy sklárna vznikla,“ líčí majitel. „Rozměry či barvy moderních částí vycházejí z těch historických, jen se jim nesnaží podřídit zcela – tvar a funkce je současná,“ doplňuje zase architekt.

Preciznost si žádá čas

Jelikož majitel netlačil na rychlost, zato si přál důkladné a funkční provedení, používaly se staré stavební postupy a věnovala se dostatečná pozornost technickým komplikacím, protáhla se rekonstrukce na deset let. Nejdříve bylo nutné vyřešit zatékání a odklonit systémem trubek a drenáží vodu stékající z vršku, aby dům bezpečně obtékala a pokračovala dál po prázdné louce, kde dříve stály domky sklářů. Nemalé starosti působilo i podloží s vysokým obsahem radonu, kvůli němuž se muselo přízemí v celé ploše speciálně odizolovat pomocí vysoké provětrávané podlahy s protiradonovým izolantem. Vedle zdolání technických řešení architekti navrhli kompletní exteriér i interiér budovy včetně detailů a velkého množství vybavení na míru.

Pokud vás dům sklářského mistra zaujal, více se o něm dozvíte v dubnovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA, které vychází 16. března.