Pražská Ovenecká ulice je spojnicí Letenského náměstí a Veletržní ulice s horním vchodem do Královské obory v Bubenči. Bez dlouhého rozmýšlení ji můžeme označit jako místo, kudy kráčela a jezdila historie. Jejím středem totiž vedla první elektrická dráha na Letné, která spojovala horní stanici lanové dráhy u Letenského zámečku a Královskou oboru. Na obou stranách ulice před mnoha lety vyrůstaly malé domy a vilky, později nahrazované většími vícepodlažními objekty.

Zdroj: VLM

Z historie do současnosti

Na adrese Ovenecká 33 byl v roce 1923 vybudován sedmipodlažní Kroftův dům, který byl zejména v 70. letech minulého století výrazně poničen novodobými stavebními úpravami. V posledních letech byla budova citlivě přestavěna, areál se proměnil v kultivovaný blok usazený do přítomného zeleného parku. Výstavba tohoto projektu byla ukončena v roce 2015.

Dům v ulici lemované po obou stranách předzahrádkami a stromořadím je nepochybně místem s dobrou adresou. Oblast Letné je pro mnoho Pražanů velmi atraktivní lokalitou. Nabízí bydlení nedaleko centra města, rekreační vyžití ve Stromovce, na Letenské pláni a na Výstavišti, jako dostatečné množství galerií, kulturních míst, center sportovního vyžití a moderních nákupních středisek.

Autem nebo tramvají se rychle dostanete do centra města. Provoz na Letné je výrazně klidnější než dříve. Otevření tunelu Blanka, díky kterému je doprava schována pod povrchem, změnilo rušnou třídu Milady Horákové a Veletržní ulici v klidnější komunikace.

Otevřený a sdílený prostor

Rekonstrukce jednoho z bytů v Ovenecké 33 byla zahájena v roce 2021 a dokončena v roce 2023, tedy 100 let od výstavby původního sedmipodlažního domu. Byla pojata jako živá scénografie proměnlivých a stálých kulis. Architektonické řešení počítá s tím, že celý prostor bude používán pro bydlení a pořádání rezidencí, výstav nebo eventů.

Autorka kreativního konceptu Tereza Porybná při popisu své práce uvedla, že ji celý život zajímá propojování lidí a zkoumání prostupnosti různých hranic - mezilidských, kulturních, žánrových, druhových.

V rámci designu Ovenecké 33 chtěla vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství. Měl být místem, ve kterém se nikdy nemusíte vracet zpět stejnou cestou, prostorem svébytným, ale přesto pořád proměnlivým.

Spolupráce s architekty

Podařilo se jí najít architekta, který rozuměl jejím představám. Zpočátku pro inspiraci poukazovala na tvorbu Luise Barragána, Valentiny Schlegel či Bijoye Jaina, ale postupně se architektonický návrh od těchto velkých inspirací odpoutával a byt nacházel svůj vlastní hlas a výraz.

Do minimalistického základu byly zasazeny různé divnosti a zhmotněné dětské sny; třeba domácí trůn, kuchyň, která vypadá jako jeskyně, nebo tajný vchod v knihovně. Autorka kreativního konceptu měla možnost do eklektického hraní zapojit různé spolutvůrce, designéry, umělce a přátele a podílet se na jejich intervencích.

Právě díky těm drobným zážitkům (probírání se kusy kamenů, ze kterých pak vznikl obraz na terrazzové podlaze, barvení přízí do jacquardu, sestavování sklíček do skleněné mozaiky) pak mohla lépe pochopit různé tvůrčí procesy a řemesla a také porozumět předmětům, které ji v jejím novém domově obklopují. Je pro ni důležité znát příběh bytu, aby jej mohla sdílet a zvát tvůrce na rezidenční umělecké pobyty, prostřednictvím kterých se byt dále mění.

Naplnění prázdnoty

První pocit z prázdného bytu s podlahovou plochou kolem dvou set metrů čtverečních byl čistě horizontální. Z historického domu zbyly obvodové stěny a z novodobé přestavby jen masivní betonový skelet, bez kterého by se prostor zřítil.

Statický betonový skelet byl obohacen vloženou obíhací dispozicí s variabilními vstupy a překvapivými průhledy. Energie bytu se nyní mění v denní době, je ovlivňována pohybem slunce, jehož paprsky se promítají do štukových kreseb stěn.

Byt poskytuje zázemí pro tvorbu rezidenčních umělců. Slouží jako prostor pro výstavy, společenské akce, ale také jako útočiště pro investorku, která přistoupila k návrhu bytu jako k výtvarné instalaci, jež dokáže vytvářet scény a zákoutí, z nichž si uživatel vybírá podle nálady.

Neutrální barvy oživené sytými odstíny

Slunný prostor vstupu ovládají tektonicky výrazné figury nárožního štukového pítka a vestavěného tkaného trůnu. Neutrální barevnost oživuje sytě zelené podbarvení z přilehlé koupelny.

Přísná geometrie knihovny graduje průchodem skrze průvlak do obytného prostoru. Materiál použitý u podlah a stropních kreseb napovídá o členění dispozic na tři části – na společenský prostor, rezidenční prostor s ateliérem a na ložnici majitelky bytu.

Nezbytné soukromí

Soukromí je zajištěno přísným oddělením ložnice od společenské části a pozvolna mixuje tři atmosféry. Štuková ložnice s odkládacími nikami přechází přes klenutou koupelnu až do vertikální lamelové šatny s tajným průchodem do vstupní chodby.

Ostatní zóny bytu do sebe plynule vstupují, hranice mezi nimi je rozvolněná. Soukromí lze regulovat vertikálními posuvnými prvky. Koupelna ateliéru je pojata v přísném modulu čtverce. Jeho strohost rozptyluje vitráž propouštějící barevné odrazy světla. Z neutrální bílé barvy se tak stává pestrobarevná stínohra.

Těžiště hlavního společenského prostoru ovládá terrazzová kompozice s betonovým barem. Ten je doplněn volně posouvatelnými prvky. Štuky, jilmové dřevo, podlahové stěrky a betony dávají vyniknout vloženým artefaktům.

O projektu Ovenecká 33:

  • Architektonické řešení: Objektor architekti [Jakub Červenka, Václav Šuba, Vojtěch Šaroun]
  • Kreativní koncept: Tereza Porybná
  • Umístění projektu: Ovenecká 33, 170 00 Praha, Česká republika
  • Rok zahájení: 2021
  • Rok dokončení: 2023
  • Hrubá podlahová plocha: 209 m²
  • Užitná plocha: 191 m²
  • Fotografie: BoysPlayNice
  • Realizace stavby: KKS Building s.r.o.
  • Vestavěný nábytek: Simply Cotto s.r.o.
  • Realizace terrazza: Olexton s.r.o.

Objektor vznikl v roce 2017 jako platforma pro spolupráci v oboru architektury a jí příbuzných disciplín během studií na pražské UMPRUM. Od té doby má za sebou řadu projektů různých měřítek a typologií. Spolu s týmem spolupracovníků se dnes věnuje jak drobné architektuře, tak i větším zakázkám.

Autoři vestavěných objektů:

  • Terrazzo: Aleksandra Vajd
  • Trůn: Daniela Danielis
  • Závěs: Evy Jokhova
  • Skla, svítidla: Dechem
  • Jídelní stůl: Jiří Krejčiřík
  • Skla: Michal Ullrich

Tereza Porybná je kreativní producentka, vizuální antropoložka a kurátorka. Pracovala v mnoha oborech - jako programová ředitelka festivalu Jeden svět, na humanitární misi v Etiopii, šest let byla ředitelkou Českého centra v Londýně. Jako kurátorka spolupracovala například s Victoria and Albert Museum v Londýně, CerModern v Ankaře, BOZAR v Bruselu, Non Riservato v Miláně atd. V současnosti se věnuje mezioborovému projektu Les, který propojuje umění, péči o krajinu a neurovědu. Učí management umění na Vysoké škole umělecko-průmyslové. V roce 2022 založila rezidenční prostor Ovenecká 33, v rámci kterého organizuje umělecké rezidence, poskytuje lekce jógy a v budoucnu plánuje i bytové výstavy. V době covidového lockdownu se naučila vykládat tarot. Poslední dobou ji nejvíce baví sít semínka a pozorovat, jak rostou.

Zdroj: ovo33.org, objektor.cz