Jednou častých a oblíbených možností relaxace i odpočinku je koupel ve vaně. Horká voda pozitivně působící na lidské tělo, klid a soukromí vybízející k nicnedělání. Jednoduše jen tak ležet, přemýšlet, snít... Pokud pomineme veřejné lázně, kam se lidé chodili v minulosti koupat, první "vany" byly dřevěné kádě (nebo necky). Splňovaly sice svůj účel, nicméně rozvoj techniky a nové možnosti přinesly postupem času mnohem lepší a kvalitnější materiál - litinu. Litinové vany se odlévají, takže jejich výroba šla pomalu, nicméně nový výrobek poskytl na tehdejší dobu obrovský komfort. Nejen že se přizpůsobil tvar lidskému tělu, takže se vany staly mnohem pohodlnější, ale využila se i další přednost. Litina má velkou tepelnou kapacitu. Teplá voda vanu nahřeje a ta pak předává zpátky teplo do vody, což znamená, že v ní vydrží poměrně dlouhou dobu teplá voda. Nevýhodou ovšem byla váha. Litinové vany jsou velmi těžké a to znesnadňovalo dopravu i možnosti umístění (do některých staveb se nemohly instalovat). Našel se i další handicap. Litina je měkký materiál. Je známé, že stavba během doby pracuje (např. podlaha se vychýlí) a tak se litinové vany, i když velmi pomalu, začnou přizpůsobovat svému okolí. Nepatrná změna tvaru pak umožní popraskání smaltu, kterým jsou litinové vany povrchově chráněné. Byla tedy jen otázka času, kdy se objeví jiný materiál, který nedostatky litiny vyřeší. Nástupcem se stala ocel. Ocelové vany se lisují, což přineslo možnost výroby nových tvarů. Zpočátku jich nebylo mnoho, ale i dvě či tři formy byly obrovskou změnou. Odpadl problém s váhou, protože ocelové vany jsou mnohem lehčí (oproti litině). Tím se usnadnila doprava a umožnilo se jejich používání v kterémkoli místě. Dnes se k výrobě používají dva typy materiálů: ocelový plech nebo ocelový plát, které se povrchově chrání smaltem. Rozdíl je daný technologií výroby. Ocelový plech má na stejné ploše jako ocelový plát mnohem menší váhu a smalt k němu chemicky nepřiléhá. Vana z tohoto materiálu je velmi lehká a bohužel není moc kvalitní. Pokud je vana vyrobená z dostatečně silného materiálu, stává se natolik samonosnou, že nepracuje se svým okolím a smalt nepopraská. Každý výrobce udává tloušťku vany (většinou je uvedena kompletní síla smaltu + oceli), přičemž standardní vany mají celkovou sílu cca 2 mm, kvalitnější typy pak víc jak 3 mm. Připomeňme co to smalt vlastně je. Je to povrchový materiál na bázi skla, který je vyrobený ze stoprocentně přírodních minerálních surovin. Patří mezi nejtvrdší materiály, je neporézní a zaručuje dokonalou trvanlivost povrchu. Díky němu nelze ocelovou vanu poškrábat běžně používanými předměty, vana je odolná proti kyselinám a zásadám, je hygienická a snadno se udržuje. Díky tomu si výrobci kvalitnějších ocelových van mohou dovolit vysokou, někdy i desítky let trvající záruční dobu. Přibližně v sedmdesátých letech se na trhu objevil nový materiál, velmi tvrdý a pružný termoplast - akrylát. Vany z akrylátu se lisují. Díky jeho vlastnostem lze vytvořit v podstatě jakýkoli tvar. Existuje několik kvalit akrylátu, jakost suroviny se pak samozřejmě odrazí v ceně. Důležitá je síla použitého materiálu. Standardní vany mají tloušťku 4 -5 mm, luxusnější vany se složitějšími tvary jsou silné až 8 mm. Podstatnou roli hraje vyztužení. Akrylát je křehký materiál, po vylisování vznikne skořepina, která by po nárazu ihned praskla. Proto musí být vana ze spodu ošetřena. Způsob provedení a použité materiály zaručují kvalitu výrobku a výrazně se promítají do ceny. Samotný akrylát dobře tepelně izoluje, neklouže a je hygienický. Oproti oceli lze snadněji poškodit a samozřejmě do této vany nelze vylít "kde co" (např. vývojku či podobné chemikálie, neprospívají mu ani ostré zvířecí drápy apod.) Na trhu jsou i jiné materiály, které tvoří nízké procento prodeje. Patří sem například dnes moderní dřevo, nerez či sklo, nebo jejich kombinace, poměrně větší zastoupení mají speciální, různě upravené materiály (v podstatě to je vylepšený akrylát). Za všechny připomeňme quaryl, marbrex ad. Každý z těchto "vylepšených" materiálů má své přednosti, jež si výrobci nechávají patentovat. Devadesát procent prodeje dnešního trhu ovšem tvoří ocelové smaltované vany versus akrylát. Aby vana nesplňovala jen to co má - tedy umožnit koupel, ale přinesla uživateli něco navíc - tedy komfort a pohodlí, je velmi podstatný její tvar. Vany můžeme mít rohové, asymetrické, oválné, kulaté, hranaté, volně stojící... Tvarů existuje opravdu mnoho, výběr se řídí prostorovými možnostmi koupelny. Zásadním momentem jsou rozměry vany. Důležité je si uvědomit, že každý výrobce udává vnější rozměry, což není směrodatné pro to, kolik místa je vnitř. Design může ubírat na vnitřním prostoru, takže se může stát, že vana s menšími rozměry bude pohodlnější a bude mít uvnitř mnohem víc místa, než vana, která je o několik centimetrů větší. Proto je při výběru nejlepší vlézt dovnitř a jednotlivé modely si vyzkoušet. Tak každý zjistí co mu nejvíc vyhovuje. Zajímat by nás měla také hloubka. Standardní je 41 cm, pohodlnější vany mají 42-43 cm u komfortních van to je 50-51 cm. Zdravotní vany používané například v lázních, nemocnicích, domovech důchodců apod. mají hloubku 31 cm, která usnadňuje nástup i výstup. Snadnější pohyb ve vaně umožňují madla a úchyty. Některé typy van je mají integrované, většina odborníků se ale shoduje, že jsou lepší namontované zvlášť na stěně. Úchyty pak usnadňují pohyb nejen ve vaně, ale pomáhají také při nástupu a výstupu. Při plánování umístění vany v koupelně bereme na zřetel její tvar, uspořádání koupelny a prostorové možnosti. Přestože jsou v oblibě rohové vany, většina odborníků se shoduje, že nejsou moc praktické. Pokud pomineme zbytečně velkou spotřebu vody, zabírají oproti klasické vaně mnohem víc místa. Většinou jsou proto výhodnější symetrické vany s odpadem uprostřed, které dovolují pohodlnou koupel dvěma lidem a nepotřebují tolik prostoru. Nejnáročnější na prostor jsou vany volně stojící. Ať už si zvolíte kterýkoli tvar, měl by být přístup do vany z jedné (lépe ze dvou) stran z uličky široké nejméně 60 cm. Volba i tvar jsou podstatné i z praktického pohledu. Prozatím se většina van obezdívá, tedy staví se napevno. Málokdo si přeje, aby po doko