V osmdesátých letech provedená změna zakryla všechny stavební konstrukce. Současná přeměna odkryla sloupy, stropy i stěny. Jen někde došlo na opětovné zakrytí a vymalování. Jinak se ale tady odhaluje původní krása betonu, navíc jen hrubou špachtlí oškrábaný.

Podívejme se ale do jednoho bytu, který v tomto domě je. Jde o typický příklad rekonstrukce interiéru jednotlivých bytů. Základem je společný prostor, který osvětlují velká okna. Ta jsou v pruzích zmatnělá, takže poskytují dostatek světla i intimitu. Vnitřek je pak definován řadou nových příček, za kterými se schovávají další prostory, vestavěné skříně, koupelny apod.

Podívejme se na kuchyni, která maximalizuje užitnou plochu pro práci i na malém prostoru, který je navíc definovaný velkým betonovým sloupem. Po straně je pak jedna z vestavěných skříní ze světlého dřeva. Chaoticky rozmístěné skříňky protkané nezakrytými poličkami výrazně odlehčují celou strukturu. Stejný koncept je i přes průchod na další stěně. Tady je ovšem navíc zakomponovaný pracovní koutek a stěna zároveň slouží jako schody do vyvýšeného spacího patra.

Zajímavá je i koupelna. Ta je hned vedle kuchyně a přirozené světlo do ní vstupuje velkým zasklením v horní části. Úchvatné je ovšem obložení kosočtvercovými dlaždicemi, které přecházejí z bílé do tmavě modré s šedými cákanci. Celkem devět odstínů modré pak dává pocit, jako by byl prostor koupelny zaplavován.