Vzít na staré decimálky brusný papír a pak je nalakovat, to prostě nejde. Rez se musí z těchto předmětů odstraňovat chemickou cestou. Odrezovačů je na trhu spousta. Jenže co dělat, když chcete třeba decimálky dál používat. Nebo v kávomlýnku ještě tu a tam kafe umlít? Chemická rozpouštědla na kovu by z pražených zrnek udělala nechutný ropný koktejl. Přitom je náprava tak jednoduchá.
Ocet ne, citron ano
Mnoho lidí vám řekne, že máte použít ocet. Bohužel ten je příliš agresivní a mohl by způsobit ještě větší škody. Je tedy třeba se podívat po něčem „měkčím“. Citron nebo roztok kyseliny citronové je to pravé.
Na 100 ml vody použijte jednu polévkovou lžíci kyseliny citronové. Do roztoku pak ponořte kov. Pozor – legovací přídavky v železe mohou vytvořit mastný černý povrch. Neděste se. Stačí jej propláchnout teplou vodou, otřít hadříkem a zakonzervovat v roztoku jedlé sody a vody. Pak vyjmout, opět opláchnout, osušit a nechat doschnout. Povrch se přestane lepit, ale černou patinu tam můžete mít stále.
Olejem můžete kov zakonzervovat
Staré uhlíkové oceli však takovou neplechu dělat nemusejí. Už jsme se zmínili o zakonzervování. Po vyčištění totiž musí nutně přijít konzervace povrchu, jinak znova vykvete rez. To můžete udělat jak výše uvedeným roztokem sody, tak i olejem. Především jedlým slunečnicovým. Stačí potřít, následně otřít suchým hadříkem a nechat být. Bohužel i slunečnicový olej obsahuje malé množství kyselin. Dříve se tedy používal kaméliový olej, ale ten dnes těžko seženete.
Dejte si pozor na použití jedlého oleje v ložiscích. Jedlý olej je totiž vysychavý a mohl by vám ložiska zalepit. Proto je vhodné použít zde tradiční chemické přípravky Konkor nebo WD-40. Pokud jde o předmět, který nepřichází do styku s potravinami, můžete ho zakonzervovat těmito přípravky celý.
