Stromů bychom si více vážili, kdyby dávaly wifi, vtipkuje Ferdinand Leffler

Říkáte, že svět mění optimisti a že Flera je tým, který dokáže pomalu měnit planetu. Co pro ni můžeme udělat my ostatní?

Jsem velký fanoušek planety a vůbec nepochybuji o tom, že ji lidstvo ničí. Optimisticky ale věřím, že je silná, holka naše, že se zase oklepe a bude zelená. Naštěstí pracuji v oboru, kde se stavem životního prostředí mohu něco dělat. Pokud se pořád mluví jen o krajinářství, zadržování vody a remízcích, lidé mají pocit, že se jich to netýká. Ale já mám možnost jim předat hodně informací, jak mít hezkou zahradu a zároveň pomáhat životnímu prostředí.

Zastávám pravidla hédonické udržitelnosti. Stručně řečeno – chceme-li, aby lidé něco dělali udržitelně, mělo by jim to také přinášet požitek. Pokud například klientům vysvětlím, že rostliny dešťovou vodu přijímají pětkrát lépe než tu z hadice a jsou po ní silnější, hezčí a odolnější, věřím, že i oni začnou vodu zachytávat a používat.

Diváky Ferdinandových zahrad přitahuje vaše bezprostřednost a schopnost přesvědčit a nadchnout. Čemu ten úspěch přisuzujete?

Jsem spíš psycholog než botanik, na odborné věci mám tým lidí. Moje práce je průnikem mnoha oborů. Hodně mě ovlivnilo, když jsem v mládí chodil s psycholožkou a naučil jsem se ptát a vidět věci v jiných souvislostech. Ostatně každá návštěva v rodině, která ode mě chce zahradu, je vlastně terapie od A až do Z. Musím se toho o lidech co nejvíc dozvědět, aby zahrada odpovídala jejich potřebám.

Jak se během let, kdy se věnujete své profesi, změnil vztah lidí k pozemkům?

To nemohu přesně posoudit, protože se pohybuju v určité bublině. Kolem mě jsou lidé, které oslovuje můj styl. Nepotřebují mít zahradu, aby jim ji záviděl soused, spíše na ní chtějí něco zažívat. Ale všímám si s potěšením, že se mění přístup developerů. Ti osvícenější už vnímají důležitost okolí a od začátku projektu býváme součástí týmu architektů. Už to nebývá tak, že zahradní architekt na závěr nějak osází místo, které pro zeleň zbylo.

Co je na soukromé zahradě z pohledu udržitelnosti a uhlíkové stopy největším prohřeškem?

V první řadě neustálé předělávání toho, co už mělo být dávno hotové. To je horší, než když do promyšleně založené zahrady dovážíte stromy z větší vzdálenosti. Další zátěží jsou nelokální materiály. Proč potřebuju italský travertin a exotická dřeva vezená přes půl zeměkoule? Lokální materiály na zahradě výrazně lépe stárnou, o umělých hmotách ani nemluvím!

Dalším prohřeškem je rašelina, která se nesmyslně těží a pak se s ní znásilní pozemek, aby na něm prosperovaly rododendrony. Proč místo nich nemůžeme vysázet třeba pustoryl nebo šeřík, jimž by se v místní půdě dařilo dobře? K čemu automatická závlaha? Tu potřebuje fotbalový trávník, ale dobře založená zahrada se o sebe postará.

Obrovskou uhlíkovou stopu dělá i pozemek, kde musíte každé dva měsíce nastartovat křovinořez, abyste vytvarovali keře do koulí, nebo zbytečně velké trávníkové plochy. Nikdo nepřemýšlí o tom, kolik práce to dá a kolik energie se při tom spotřebuje.

Tvrdíte, že zahrada by měla co nejvíce napodobovat přírodu, že do ní patří také vzrostlé stromy. Jenže spousta lidí nechce hrabat listí. Máte recept, jako tohle myšlení změnit?

Na Kostarice jsem viděl krásný nápis, že bychom si stromů více vážili, kdyby dávaly wifi, ale ony bohužel umějí dávat jen kyslík. Vše je otázkou výchovy a vzdělávání a je nutné dětem vkládat do hlavy, aby opakovaly rodičům a prarodičům, jak to má být správně. Lásku k přírodě je třeba dostat do základních škol, aby v každé domácnosti přišel Pepíček a řekl například, že listí by přece mělo zůstat na zahradě! Odvážení organické hmoty z pozemku je další uhlíková stopa a plýtvání. Proč nakupujeme mulče, když listí tuhle funkci zastane? Kdybych o tom mohl rozhodovat, uberu pár hodin výtvarné výchovy a místo nich vezmu děti ven a vysvětlím jim, co pro nás příroda dělá. Že strom dává stín nebo že tmavě oranžová fasáda je z hlediska ohřívání planety peklo. Věřím, že to pochopí a budou schopné předávat dál.

Celý rozhovor a další fotografie najdete v květnovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA, které vychází 18. dubna.