Voda se do domů a bytů dostává buď veřejným vodovodem z úpravny, nebo se čerpá z vlastních zdrojů, tedy ze studny či vrtu. V tom případě musí mít kvalitu definovanou vyhláškou 252/2004 Sb., která stanovuje hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu i četnost a rozsah kontrol. Obsahuje také tabulky pro mikrobiologické, biologické, fyzikální, chemické a organoleptické ukazatele pitné vody a jejich hygienické limity.
Pitná voda by tak měla projít akreditovanými laboratořemi, aby se posoudila její kvalita a doporučila případná náprava. Pokud voda dodávaná do domácnosti nesplňuje definované parametry, měla by se dočišťovat. (Pro úplnost se hodí dodat, že existuje také norma ČSN 75 7221 řídící jakost povrchových vod, tedy především těch tekoucích, a s naším tématem nemá mnoho společných průsečíků.)
Podívejte se, jak se svařují PPR a PP-RCT trubky:
Ovšem voda v domě nemusí být jen pitná. Dnes se stále více hovoří o vodě šedé, již lze v domácnosti využívat také. Jde o vodu ze sprchování, mytí nádobí či třeba praní, která se následně jímá, přečišťuje a znovu posílá do oběhu například na splachování toalet. Stejně tak se může šedá voda mixovat s dešťovou.
Ovšem ani s dešťovkou se nedá nakládat bezhlavě, jak stanovuje evropská norma EN 16941-2 a její podmínky využití nepitné vody na místě jejího vzniku. Šedá voda se proto musí čistit, množí se v ní totiž mikrobi, a nesmí proto procházet stejným potrubím jako pitná.
Typy filtrace
Typy filtrace
Zbavit vodu ze studny či vrtu nečistot lze pomocí některé z metod filtrace. Každá skupina zahrnuje několik podskupin, záleží na tom, jaký problematický prvek se musí z vody dostat. Jiné filtry se používají k odstranění železa, odlišné ke změkčení vody.
1) Mechanická – čistí vodu pomocí sít nebo membrán.
2) Chemická – díky vloženým chemickým přípravkům (např. aktivní uhlík, chlor) se deaktivují a vyvazují některé chemické prvky a mění se kvalita vody.
3) UV lampa – mikrobiologické znečištění zahubí UV světlo.
Z vodovodu
Připojení domu na veřejný vodovodní řad má svá pravidla. Vodovod se totiž považuje za vodní dílo, a tak se s ním i zachází. Kdo se chce připojit, musí mít vodoměrnou šachtu. V odůvodněných případech a po odsouhlasení provozovatelem lze povolit umístění vodoměru do budovy, odběratelova objektu za první obvodovou zeď. Vodovodní přípojka musí vést od místa napojení k vodoměrné sestavě v přímém směru bez ohybů a lomů (kromě svislého ohybu k vodoměru). Umístění musí dovolovat snadnou montáž, údržbu a odečet. Vodoměrnou šachtu lze umístit těsně za hranicí pozemku, respektive oplocení. Voda z vodovodu musí být dle zákona pitná. Pokud má některé hodnoty nad stanovenými limity, ale neohrožují zdraví (například je příliš tvrdá), je možné ji dočišťovat v domě. Pokud z vodovodu teče nekvalitní voda, lze se s rozborem vody domáhat opravy potrubí, protože dodávaná voda nesplňuje deklarované požadavky.
Aby voda správně tekla, musí se ve vodovodu udržovat tlak. Může se stát, že kvůli terénním podmínkám je příliš malý, což ale dokáže vyřešit vhodný technický systém.
Ze studny a vrtu
Čerpání vody ze studny není tak jednoduché. Především je zapotřebí mít vydatný zdroj ve studni či vrtu, technické zařízení, které vodu z hloubky dokáže vytáhnout, a také přečištění a tlakové zásobení pro dům. Kvalitativně je voda z vrtu či studny často horší než z vodovodu. Může za to nestálost povrchových a podpovrchových vod závislých na ročním období a srážkách. Proto by se měly častěji dělat rozbory, aby majitelé nepili znečištěnou vodu. Mnohdy je také nutné filtrování.
Vody povrchové, k nimž se řadí rovněž mělké studny, je proto často lepší využívat pro splachování, praní nebo zavlažování. I to je velká pomoc vzhledem k tomu, kolik vody se spotřebuje na zahradě. Naopak rozstříkávat na trávník vodu z vodovodního řadu, která je vyčištěná, chemicky upravená do pitné kvality a dálkově přepravená, nedává valný smysl.
Rozvody v domě
První zásadou kvalitní distribuce vody je její neustálý pohyb v potrubí v okamžiku, když se na některém místě v domě otevře armatura. Voda nesmí nikde zůstat stát. Toho se dosáhne tzv. kruhovým vedením instalace, takže v případě odběru se okamžitě uvede voda v pohyb a propláchne celý rozvod. Druhou zásadou je kvalitní izolace potrubí, která nejenže snižuje náklady, ale udržováním teploty brání vzniku mikroorganismů. Studená voda se nesmí ohřívat a teplá zase ochlazovat. Nízké náklady i riziko havárií zajistí jen kvalitně provedené spoje potrubí.
Naštěstí už dávno minuly doby, kdy se voda vedla v olověných trubkách. Pokud se ještě někde nalézají, měly by se rychle vyměnit. Dnes se voda rozvádí především v plastu. Používá se hlavně polypropylenový materiál (PP-R), protože je levný, lehký a snadno svařitelný. Toho se mnozí lidé bojí, ale právě jednoduchým svarem provedeným dvouhlavou polyfúzní svařovačkou lze rychle a jednoduše vytvořit pevný, stálý a věčný spoj.
O dalších variantách trubek vedení vody v domě jsme psali ve zvláštním článku, který najdete zde:
