V průběhu minulých století byl pepř symbolem bohatství a hojnosti. Zkrátka to bylo královské koření používané v předchozích epochách jako směnné platidlo, žold nebo jako věno pro děvčata. Na stůl se dostával jen těm nejmovitějším, na což chudší konzumenti z pochopitelných důvodů žárlili. Obchodníci si s tímto handicapem také uměli poradit. Začali nazývat pepřem nejrůznější kuličky nebo koření s podobnou vůní a chutí. Do kuchyní se dostaly nejrůznější pepře, které pepři vůbec nejsou.

ČTĚTE TAKÉ:

Pepř růžový nebo červený

Patří do čeledi ledviníkovitých. Příbuzná a podobná je u nás rostoucí škumpa. Je krásná, ale jedovatá. Latinsky se nejpoužívanější druh červeného pepře jmenuje Schinus terebinthifolius. Název prý pochází z řeckého slova „schinos", což znamená lentišek, protože strom produkuje podobnou pryskyřici. A „příjmení“ terebinthifolius dostal podle toho, že jeho listy připomínají řečík terebintový, příbuzný s pistácií. Moc fantazie tedy první botanik, který jej popsal, neprojevil. Rostlina nemá moc štěstí ani v češtině. Říká se mu pepřovec brazilský, což je docela hezké, ale proč se koření, které je tvořeno intenzivně rudými plody, tak často říká růžový pepř, je záhadou. Je to zkrátka falešný pepř se vším všudy.

Krásné podzimní koření

Červené kuličky pepře růžového se často přidávají z estetických důvodů do směsí do mlýnků s jinak barevnými kuličkami, většinou skutečného pepře. Prodává se také nakládaný v nálevu. Tato úprava dává daleko lépe vyniknout jeho chuti. Není zdaleka tak ostrý jako pepř černý a na druhou stranu má jeho chuť silné pryskyřičné tóny. Někomu možná více připomíná jalovec než pepř. Je to koření jednoznačně lahodící s masem nebo rybami. Používá se buď čerstvě rozdrcené v hmoždíři, nebo v celých kuličkách jako dekorace na pečeně. Dobře se snáší s kyselými chutěmi, s pažitkou nebo mladou cibulkou.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com