O rýmovníku jste už možná slyšeli. Této teplomilné bylině z čeledi hluchavkovitých se říká také molice či moud, setkat se můžete i s názvy jako kubánské oregano nebo španělský tymián. Rýmovníků existuje na 350 druhů, pro účely domácí lékárny se v našich domácnostech nejčastěji pěstuje rýmovník citronový a rýmovník purpurový. Výrazná vůně jejich lístků, která připomíná aroma eukalyptu, meduňky, karfu a máty, dokáže protáhnout dýchací cesty a zmírnit bolesti hlavy z nachlazení. Stačí, když lístky rozmělníte mezi prsty a inhalujete.
Z rýmovníku se dá připravit i čaj, který zklidní sliznice a uvolňuje hleny z průdušek. Kromě toho pomáhá při poruchách trávení, zklidňuje koliky a působí proti střevním parazitům. Rostlina je ale v bytě užitečná ještě z jednoho důvodu - její silné aroma odpuzuje mouchy, komáry a další obtěžující hmyz.
Rýmovník si libuje v teple a nevadí mu ani suchý vzduch v přetopeném paneláku. Dejte jen pozor, aby na něj nešel průvan od okna, na ten je velice choulostivý. Zemina nesmí být přemokřená, raději zalévejte méně než více. Hnojiva rýmovník ani moc nepotřebuje, ale pokud přece jen přihnojujete, použijte biologické hnojivo určené na bylinky.
Jako pokojovou rostlinu můžete pěstovat i angínovník čínský, známý také pod názvem leopardí lilie. Rostlina vás překvapí nádherným žíhaným květem a léčivými listy, jež můžete zkusit žvýkat při chřipce nebo angíně. Antibiotika předepsaná lékařem samozřejmě užívejte dál, samotný angínovník vám moderní medicína jako léčbu angíny určitě nedoporučí. Nicméně látky v jeho listech obsažené prý dokážou účinně zmírnit bolest v krku, rozpustit hleny a zhojit hlasivky. Nepřehánějte to však s dávkováním - angínovník obsahuje i alkaloidy, které mohou vyvolat alergickou reakci a ve vyšších dávkách jsou mírně toxické.
Angínovník vyžaduje běžný substrát, dostatek světla a pravidelnou přiměřenou zálivku. Nelekejte se, když v zimě zežloutne a opadají mu listy - jen se zatahuje, aby na jaře opět vyrostl.