V čem udělali zásadní chybu autoři největších sádrokartonářských failů proběhlého roku, osvětluje odborník na suchou výstavbu Robert Hošek ze společnosti Rigips, Saint-Gobain.


Špatná stavební připravenost

Počasí je mocný živel a vlhkost či teplota prostředí mohou sádrokartonářské práce výrazně zkomplikovat. „S montáží sádrokartonových příček je třeba začít až v momentě, kdy osadíme okna a stavbu uzavřeme před vlivy povětrnosti,“ upozorňuje Robert Hošek. Počkat se musí také na dokončení a vyschnutí všech mokrých procesů – ne nadarmo se práci se sádrokartonem říká „suchá výstavba“. „V tomto případě někdo nechal desky vystavené vlhkosti a nárazovým změnám teplot. Vytmelené spáry tak popraskaly a desky se tvarově zdeformovaly,“ vysvětluje odborník z Rigipsu.


Špatná návaznost řemesel

Ať už výstavbu či rekonstrukci doma provádíme zčásti svépomocí, anebo si na každý krok najímáme jinou firmu, tak jako v partnerských vztazích, i v těch pracovních hraje zásadní roli komunikace. V tomto případě například konstrukce pro uchycení sanitárních předmětů přerušuje svislý profil, na nějž se sádrokartonové desky musí namontovat. Takže všechny zainteresované strany musí vědět, kde co je.


Příliš široká spára mezi deskami

Pro vytvoření souvislé příčky, která kromě mechanického oddělení prostor naplňuje například i akustické požadavky, je nutné montovat sádrokartonové desky těsně k sobě. Všechny vzniklé mezery je pak nutné vyplnit spárovacím tmelem v plné tloušťce opláštění. Necháme-li, jako v tomto případě, mezi deskami příliš široké mezery a ještě je dostatečně nezatmelíme, akustická pohoda v interiéru se zhorší. Ohrožena je i statika a stabilita příčky a vzniká také riziko případných prasklin. Tedy riziko to není - je to spíš sázka na jistotu a nepomůže ani přetažení sádrokartonářskými páskami.


Příliš velké rozteče šroubů

Tendenci zjednodušovat a urychlovat si práci máme všichni; asi nás proto nepřekvapí, když si někdo z nás řekne, že sádrokartonovou desku upevní menším množstvím šroubů, umístí je trochu dál od sebe a deska zkrátka nějak držet bude. „Taková lehkomyslnost je ale fatální chybou,“ říká odborník z Rigipsu. U příček a předsazených stěn totiž podle něj musí být upevňovací šrouby vzdálené maximálně 250 milimetrů od sebe, u podhledů a šikmých ploch dokonce pouhých 170 milimetrů. „Jinak hrozí, že konstrukce popraská, zdeformuje se nebo se dokonce úplně zřítí,“ upozorňuje Robert Hošek. Očekávání zde navíc nesplní ani parametr případné požární odolnosti.


Spára vybíhající z rohu otvoru

Dává smysl, že na některých místech musíme v sádrokartonových příčkách vytvořit otvory pro dveře či okna. Častou, avšak zásadní chybou přitom bývá, když z rohů těchto otvorů vychází svislé či vodorovné spáry mezi deskami. Konstrukci musíme vždy rozměřit tak, aby se spára nacházela minimálně 150 milimetrů od rohu otvoru. Svislé spáry sousedních desek v nadpraží otvoru musí být navíc vždy podloženy profilem.


Limity obloukových stěn

Speciální ohebné sádrokartonové desky slouží k vytváření obloukových a zvlněných příček. To může přispět praktické stránce věci a zároveň vytvořit zajímavý design. I ohebné desky však mají své limity a nelze je ohýbat donekonečna. „Nejmenší poloměr ohnutí vně oblouku představuje 1000 milimetrů u desek s tloušťkou 6 milimetrů a 2 500 milimetrů u desek s tloušťkou 10 milimetrů,“ varuje Robert Hošek. Když limit překročíme, desky tlak nevydrží a dojde – podobně jako v tomto případě – k jejich popraskání. Ovšem na obrázku je vidět víc problémů s použitím sádrokartonu (viz ostatní body).


Nesystémová konstrukce podhledu

Mnozí z nás si možná myslí, že protipožární desky fungují za všech okolností – a že stačí někam zasadit jednu či dvě, abychom případnou ochranu před ohněm v interiéru zvýšili. Protipožární desky však musí být vždy nainstalovány po celé ploše podhledu. Když byť jen jednu z nich nahradíme jiným materiálem, například klasickou stavební sádrokartonovou deskou, rozhodně nedosáhneme deklarovaných hodnot požární ochrany.


Zřícení podhledu

(úvodní fotografie)

Nainstalovaný sádrokartonový podhled se může zřítit hned z několika důvodů. Prvním z nich je přetížení závěsů podhledu v důsledku nedodržení jejich předepsaných rozestupů. „Závěsy se pak mohou zdeformovat nebo dokonce vytrhnout z profilu,“ vysvětluje Robert Hošek. Další problém může představovat nedostatečně únosné či chybné kotvení závěsů do nosné konstrukce stropu. „Při kotvení závěsů do betonových stropů je vždy nutné použít kovové hmoždinky, například DN6,“ říká odborník z Rigipsu.

Mimochodem, pokud se necítíte být dostatečně vyškolení na to, abyste mohli stavět ze sádrokartonu, vězte, že na rok 2023 připravujeme ve spolupráci se společností Saint-Gobain spoustu videí, kde vás naučíme základní práce, triky, opravy a ukážeme i spousty chyb, ze kterých se budete moct poučit.

Zdroj: Rigips