Šalvěj je vytrvalý polokeř, který má rád slunné vápencové svahy Středozemí, nikoli však příliš nízko u hladiny moře.

Některé druhy použitelné v kuchyni vezmou za vděk i našimi podmínkami a docela dobře v českých bylinkových zahrádkách prospívají. Od poloviny června rozkvétají keříky modrými květy, které jsou nahloučeny do květenství, jimž botanikové říkají lichopřesleny. Květy šalvěje nemají výraznou vůni, ale jsou velmi dekorativní. Na celém světě roste několik stovek druhů této rostliny.

ČTĚTE TAKÉ:

Z léčivky do kuchyně

Jméno šalvěj pochází z latinského slova salvare neboli léčit. Různé druhy mají různé léčivé vlastnosti a použití. Za zmínku stojí zejména blahodárné působení studených odvarů při zánětech v dutině ústní a aftech. V předchozích stoletích se prý kouřily sušené listy jako prevence proti alergii. Naše relativně něžná evropská šalvěj má v Americe i sestřičky s halucinogenními účinky. Asi nejznámější je šalvěj divotvorná, oblíbená u Aztéků. Pozdější kolonizátoři jí přidávali různá jména spojená s Pannou Marií, například Yerba de Maria. Světice se možná uživatelům ze starého kontinentu zjevovala nejčastěji, aby je pokárala za jejich výstřelky.

Nic s ní nezkazíte

Poměrně výrazná a svíravá chuť šalvěje přechází až do hořkosti, což někomu vyhovuje a někomu prostě nechutná. Jako koření se používají jenom listy a ty by měly být pokud možno v bezvadné kondici. Šalvěj, zejména pokud je v létě čerstvá, se výborně hodí pro jakékoli letní grilování. Může se použít do masových nebo zeleninových závitků, rozdrcená do marinády nebo ji můžete rovnou vklepat do plátků masa. Obzvlášť dobrým kořením je pro skopové nebo jiná tučnější masa. Dobře se snáší s česnekem, ale ostatní byliny naopak přehlušuje svou výraznou chutí. Sušená i čerstvá je velmi dobrá do všech luštěnin, zejména fazolí. Pokud máte k dispozici čerstvé rostliny, využijte i jemných vrcholových lístků do salátů nebo dipů.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com