Šamot je materiál, který obsahuje mnoho příměsí, odolávajících vysokým teplotám. Je to především víc než 50 % oxidu křemičitého a 25 % oxidu hlinitého, dále je zde vápník, hořčík, titan, železo. Jaké je složení, se pozná i podle barvy. Pokud je uvnitř víc cementu, je víc šedý, železité šamoty jsou do červena.
Nejjednodušší je stavět z šamotových cihel, tvarovek nebo desek. Jejich variabilita je velká. Šamotová cihla má ale velmi vysokou objemovou hmotnost. Takže práce s nimi je obtížnější a třeba zkracování na požadovanou délku jen pomocí zednického kladívka nepřipadá v úvahu.
Proč se používá?
Šamot je žáruvzdorný. Zároveň díky své objemové hustotě velmi dobře akumuluje teplo. Takže se používá do topenišť, aby odstínil od vysokého tepla ostatní, ne tolik výdržné části kamen a krbů, vytvořil nehořlavou vrstvu a zároveň zvýšil sálavou složku tepla.
Problém je ovšem s vysokou hmotností a také s náklady, které několikanásobně překračují klasickou cihlu.
Krby jsou vlastně jen kovové vložky, které se obezdí nehořlavým materiálem, třeba šamotovými cihlami.
Jak používat?
Šamotové cihly se používají jako standardní stavební materiál, ovšem zkracují se především řezáním. Problematičtější je jejich spojování. To musí být speciální stavební šamotovou maltou, která se rozdělává například s vodním sklem, které snižuje nasákavost, což je přesně to, co u kamen nechceme. Míchání je lepší dělat podle návodu, protože směsi jsou různé. Jsou ale i kamnářská lepidla v tubách. Ta je vhodné využívat především u oprav.
Šamot ale můžete získat také jako sypký materiál. Jde vlastně o zvláštní jíl, který je možné při namíchání s hlínou přetvořit třeba v klasická udusávaná kamna, tedy taková, která známe z velmi starých chalup. Taková kamna s pecí byla vlastně z rukama uplácaného jílu s kamnovcem (místem pro ohřev teplé vody), která byla později obkládána kachlemi.
Zdroj: Dřevostavitel, kamnarina.cz
