Univerzální návod na soběstačnost neexistuje. Kdo si na ovoci a zelenině moc nezakládá, to samozřejmě bude mít snazší než ti, pro něž jsou čerstvě sklizené plodiny základem stravování.

Lépe se začíná od toho nejjednoduššího, tedy od dlouhodobě skladovatelných plodin, které se navíc i poměrně snadno pěstují. Jablka, hrušky, cibule, česnek, pórek a některé odrůdy tykví včetně všestranných brambor jsou jasnou volbou.

Čtěte také

Leden na zahradě

Čtěte také

Leden na zahradě: do čeho se můžete pustit už teď?

Experimentátoři s fermentací si mohou dovolit mnohem víc, zelenina se dá totiž tímto efektivním způsobem uchovávat a jíst během celé zimy, kdy se plodovou zeleninu a košťáloviny v čerstvém stavu až na několik výjimek nedaří uchovat.

Bez počtů to nejde

Tím nejnáročnějším úkolem je určení dostatečného množství rostlin, které by se hodilo vypěstovat.

Pokud například domácnost týdně při vaření využije dva kilogramy cibule, lze si vypočítat, že na rok jí bude potřeba okolo 100 kg, ale musí se počítat s rezervou několika kilogramů, protože některé kusy se časem zkazí i v nejlepších skladovacích podmínkách.

Čtěte také

Pohlcovač vlhkosti

Čtěte také

Jak vyrobit pohlcovač vlhkosti za pár korun

Při této roční spotřebě to znamená, že bude nutné vysadit okolo 2,5 až 3 kg sazečky. Jedna vzrostlá cibule totiž při sklizni váží okolo 180 g, takže pro úrodu okolo 100 kg bude nutné vysadit přibližně 550 kusů malých cibulek.

Tato čísla je nutné brát samozřejmě s určitou rezervou, záleží totiž na zvolené odrůdě i nárůstu cibulí během roku. Zatímco některý rok si s tímto množstvím rodina se dvěma dětmi zvyklá na časté vaření bohatě vystačí, jiný už možná ne.


Pokud si chcete přečíst o samozásobitelství víc, kupte si časopis Dům&Zahrada 2/23, který vychází 19. ledna. Tomuto tématu se zde věnujeme ve velkém článku.