Schodiště je jedním ze základních stavebních prvků ve vícepodlažních objektech. Často na ně pohlížíme jako na konstrukci okrajovou, ovšem jeho začlenění bývá naopak pro stavbu klíčové vzhledem k tomu, že jde o velmi náročnou konstrukci.

Schodiště jako součást komunikačního prostoru

Autor: archiv Ať už je schodiště považováno za prostředek komunikace mezi podlažími v domě, nebo je, například ve vstupních halách, dominantním prvkem, měli bychom pro ně vybrat vždy co nejoptimálnější umístění tak, abychom po něm mohli pohodlně a bezpečně chodit, a také nástup na schodiště a výstup z něj by měly co nejpřirozeněji navazovat na komunikační zóny v domě. Současně by nemělo ztěžovat běžný pohyb po domě. V konečném výčtu bychom neměli zapomenout ani na vzhled schodiště a jeho tvar, je nutné mu vyčlenit odpovídající prostor, aby bylo učiněno zadost i estetickému hledisku. V návrhu konstrukce vycházíme z takzvaného Lehmannova vzorce 2h + b = 630 mm, kde h je výška a b šířka stupně. Výška schodišťového stupně by se měla pohybovat mezi 160 a 175 mm (výška 180 mm a více již odpovídá strmým schodištím), a nášlapná šířka stupně se tím pádem pohybuje mezi 280 až 310 mm.

Rozdělení schodišť

Autor: archiv Schodiště jsou velmi variabilním prvkem stavby, je možné je uspořádat do skupin podle nejrůznějších hledisek. Základní je dělení podle umístění v exteriéru či interiéru na vnější a vnitřní, podle použití na hlavní a pomocné, podle sklonu ramen na rampová (s výškou stupně 85 až 130 mm), mírná (130 až 150 mm), běžná (150 až 180 mm), strmá (180 až 210 mm) a žebříková (210 až 240 mm). Pro začlenění schodiště do stavby je důležitý i půdorysný tvar – to znamená, zda je přímočaré se všemi stupni stejnými, nebo křivočaré, u něhož jsou stupně různých rozměrů. Vzhledem k návaznosti na komunikační zóny domu volíme také schodiště s určitou orientací výstupu – přímé, levotočivé nebo pravotočivé. Pokud jde o současné trendy, mizí dříve častá dvouramenná schodiště s mezipodestou, neboť zabírají neúčelně velký prostor v domě, velmi žádaná, i když ne všude vhodná a praktická, jsou naopak točitá či vřetenovitá schodiště, vzdušná se středovou nosnou páteří nebo spirálovitá s plným betonovým zábradlím, která vypadají v interiéru i v exteriéru velmi efektně.

Autor: archiv Při navrhování či výběru schodiště je dobré také myslet na jakousi jeho vedlejší, nicméně možná důležitou funkci – pokud je otevřené ve velkém vzdušném prostoru, může sloužit i k setkávání členů rodiny nebo přátel – lze na něm sedět, povídat a pít kávu a podobně.

Podle čeho vybírat

Vzhledem k tomu, že schody budeme v domě velmi často používat, hlavním hlediskem při výběru materiálů i typu konstrukce je praktičnost a kvalita. Chůze po kvalitním schodišti je bezpečná a příjemná, nemáme pocit nestability, konstrukce je pevná a parametry by měla vyhovovat osobám různého věku i vzrůstu. Hlavním parametrem při výběru je materiál, který může být pouze jednoho druhu, většinou se ale používají jejich kombinace, takže nosná konstrukce, stupně i zábradlí mohou být z různých surovin. Základními materiály pro všechny zmíněné části jsou dřevo, ocel nebo litina, beton či kámen. Pro nosné konstrukce se velmi často užívá železobeton, pro stupně to mohou být navíc i dlažba, koberce, marmoleum či PVC, teraco, betonové či syntetické stěrky, pro luxusnější úpravy kombinace skla a nerez oceli a podobně. Výběr materiálu závisí pouze na investorovi, je však vhodné respektovat i estetické Autor: archiv začlenění do projektu, a případně se tedy poradit s odborníkem.

Ovšem neopomenutelným hlediskem je také cena schodiště. Šetřit na něm by ale nebylo rozumné, neboť počítáme s tím, že nám má sloužit mnoho let, je to prvek pevně spjatý s konstrukcí domu, jeho opravy, případně dokonce výměna, by byly velmi finančně nákladné, či dokonce nemožné. Navíc nekvalitní schodiště může být příčinou nejen nepohody při chůzi, v krajním případě může ohrožovat zdraví.

Základní vlastnosti schodiště:

  1. Bezpečnost a funkčnost schodiště je nutné vybrat vzhledem k použití, pro něž je určeno. Interiérové schodiště v žádném případě nemá být používáno ve venkovních prostorách.
  2. Pohodlnost schodiště by mělo mít optimální rozměry stupňů, mělo by být také dostatečně široké.
  3. Konstrukční tuhost – vyplývá z vlastností použitého materiálu a jejich užití. Nesmí docházet k deformaci tvaru schodiště v prostoru. S touto vlastností souvisí také zamezení hlučnosti schodiště – nedostatečně ukotvené nebo nekvalitně provedené schodiště je zdrojem různých zvuků – vrzání či rezonancí.
  4. Mechanická odolnost proti opotřebení – při použití měkkých materiálů vznikají na nášlapných plochách vrypy a rýhy. Nejmarkantnější to bývá u celodřevěných schodišť nebo u exponovaných dřevěných ploch při použití měkkého dřeva – je naprosto nutné vyvarovat se smrkového či borového dřeva – finanční úspora na materiálu se ztratí v náročné povrchové úpravě (tvrdé epoxidové laky) nebo v nutnosti relativně brzké renovace.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz