Stručný souhrn z článku:
- Vila Tugendhat, navržená Ludwigem Miesem van der Rohe, vyniká otevřeným prostorem a technickými inovacemi.
- Stavba je proslulá svou ocelovou konstrukcí, velkými zasklenými plochami a luxusními materiály jako onyx a makassar.
- Navzdory krátké radosti Tugendhatových v ní kvůli nacismu, vila prošla obnovami a je dnes ikonickým dílem moderní architektury.
Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
Příběh světově proslulé funkcionalistické stavby se začal psát v Berlíně. Tady Greta, dcera německého židovského podnikatele a továrníka Alfreda Löw-Beera, potkala Ludwiga Miese van der Rohe. Navrhoval přístavbu takzvaného Fuchsova domu, v němž obytný prostor více otevřel do zahrady díky prosklení. Údajně právě tento fakt způsobil, že Greta a její budoucí muž Fritz Tugendhat pozvali v roce 1928 slavného architekta do Brna, aby pro ně vyprojektoval rodinný dům.
Návštěva vily Tugendhat:
Z každé strany jiná
Otevřený prostor obytného patra propojující interiér se zahradou, nadčasové technické řešení, doladěný každý detail. A také osvícený přístup budoucích obyvatel a neomezený rozpočet (stavbu financoval Gretin otec) dovolily vzniknout třípodlažní vile, do níž se Tugendhatovi nastěhovali koncem roku 1930.
Objekt je zapuštěný ve svahu, ale z Černopolní ulice, kde je vstup, uvidíte jen nejvyšší soukromé podlaží (hlavně ložnice, dětský pokoj, místnost vychovatelky a koupelny). Téměř z každého pokoje se dá vyjít na velkou terasu. O patro níž se nachází volně plynoucí prostor s různými funkcemi, obývák se propojil s pracovnou, knihovnou, hudebním salonkem, jídelnou… Suterén patří technickému zázemí.
Zajímavá skrz naskrz
Architekt vsadil na subtilní ocelovou konstrukci, šlo o 29 sloupů křížového profilu. Bylo to patrně poprvé, kdy se nosný ocelový systém použil u soukromé stavby. Někde prochází zdivem, jinde je pohledově patrný, v interiéru opatřený pochromováním. Stropy jsou ze železobetonu a zdivo z cihel.
V nejvyšším patře zaujme nejen střídmost vybavení, ale také interiérové dveře od podlahy ke stropu (i díky nim se při větrání pokojů kompletně vyměnil vzduch).
V obytném patře se použila velkoformátová zasklení, dvě obrovská okna se navíc dají elektricky spustit tak, že zmizí pod podlahou. Některé zóny tohoto patra odděluje onyxová stěna z Maroka, nejdražší prvek stavby, jehož hodnota odpovídala minimálně ceně jednoho běžného domu té doby. Kdybyste vilu navštívili v odpoledních až podvečerních hodinách, viděli byste, jak se onyx barevně mění.
Nádherně vypadá i půlkruhová stěna z makassaru dovezená z Asie, částečně obklopující jídelnu. Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky navrhl i nábytek, zejména z trubkové a pásové oceli a dřeva.
Technologická špička
Vila předběhla dobu také z pohledu technologií. Například vzduchotechnika zajišťovala výměnu vzduchu v celém objektu, dále jeho ohřátí nebo ochlazení, rovněž filtraci, zvlhčování či osvěžení mořskou solí.
V domě se topilo koksem, kotelna měla výtah na popel, který vyjížděl na úroveň technické terasy přímo před objekt, takže obyvatelé s ním vůbec nepřišli do kontaktu. V suterénu je i systém spouštění oken, prádelna, žehlírna, fotokomora nebo třeba „antimolový“ prostor pro skladování kožichů.
Krátká radost
Z dokonalé vily se Tugendhatovi dlouho netěšili, v roce 1938 rodina opustila republiku před blížícím se nacismem. Na devastaci objektu se pak podepsala konfiskace gestapem, ale i dočasné užívání sovětskou armádou během osvobozování Brna. První obnova vily proběhla v 80. letech 20. století, do původního stavu ji vrátila rekonstrukce provedená v letech 2010 až 2012.
Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Chcete se o jednotlivých objektech dozvědět více? Pusťte si podcasty, které jsou jim věnované. Najdete je na www.npu.cz nebo na podcastových kanálech pod názvem PodCastle NPÚ.
Příště: Bílkova vila
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada č. 3/2023.
Zdroj: Dům & Zahrada, npu.cz