Jedna česká hospodyně se kdysi vysmívala jedné švýcarské hospodyni, že když pozve pět lidí, koupí přesně pět řízků, ani o gram navíc, a tudíž není ani kousek na přidání - kdyby snad návštěva chtěla, má smůlu. A k tomu malou porci salátu a přesný počet brambor na hlavu. Sama totiž, když pozvala třeba těch pět lidí, nadělala řízků jako pro regiment, brambor tolik, že se jich pak přesně polovina vyhodila – a salát se většinou zkazil. Česká pohostinnost pro ni byla spojena nejen s hojností surovin a obrovskými jednotvárnými porcemi, ale také jaksi automaticky s obrovským odpadem a plýtváním.

Jasné je, že výjimečné plýtvání při výjimečných příležitostech nás nezruinuje, horší je tu asi to škudlení. Důležité je rozpoznat plýtvání surovinami v každodenním životě a zabránit mu. Protože denní koloběh v kuchyni rozhoduje o tom, jestli vyhazujeme peníze. A vlastně nakupujeme třeba o polovinu dráže – a to jenom proto, že plýtváme tak, že vždy skoro zakoupenou polovinu jídla vyhodíme. Samozřejmě že ne nijak viditelně (proto nechápeme často dost dlouho, kam ty peníze mizí), ale hezky nenápadně, po kouskách.

To může být nástrahou a odvrácenou stranou velkých levných nákupů – jde o to, jak racionálně s nakoupeným jídlem naložíme doma. V hypermarketu ušetříme na cenách a nakoupíme plný vozík jídla, doma se na něj buď vrhneme a sníme ho skoro najednou, nebo ho necháme zkazit, protože je ho jednoduše příliš a špatně ho třeba uskladníme.

Odrazujícím příkladem je například to, když nakoupené čerstvé ovoce a zeleninu sice pečlivě vybereme, ale veškerá péče končí v okamžiku, když vším mrštíme do chladničky v původních mikrotenových sáčcích, takže začne plesnivět a hnít. Hlavně dětem se musí to, co mají jíst dnes a denně, lákavě nabídnout – to, co chceme, aby snědly, nezahrabeme hluboko do chladničky, ale rafinovaně upravíme na mísu na stůl.

Aby bylo, aby zbylo... Dalším každodenním příkladem je nepromyšlené kupovaní větších balení čerstvých produktů kvůli výhodnější ceně – ale po otevření se někdy objeví otázka „co s tím zbytkem“? Klasikou je velký kelímek jogurtu, na kterém ušetříme, ale po otevření polovina čeká na další využití až do doby, kdy je nepoživatelný. Jiným hezkým příkladem je nesmyslné nakupování pečiva ve velkém třeba na Vánoce – lidé skoro vyděšeně nakupují tolik chleba, rohlíků a vek, že v „normální“ den by nesnědli ani polovinu. Natož ve svátek, kdy na nás na každém kroku číhají gastronomická lákadla...

Stejně tak jako všude, tu platí, VŠEHO S MÍROU!

-ag-