V české přírodě volně roste silenka nadmutá (Silene vulgaris), 20-50 cm vysoká bylina, jejíž přízvisko souvisí s nafouklým, jakoby nadmutým květním kalichem. V minulosti se jí říkalo také břichatka, nadmutice, boubelka, tlustá bába, nebo dokonce nafouklá Běta. Tyto nepříliš lichotivé přezdívky nicméně jistě nebyly myšleny ve zlém, protože šlo o oblíbenou léčivku, kterou se hojily kožní záněty a popáleniny. Mladé výhonky a poupata silenky nadmuté se dodnes používají v italské kuchyni. Přidávají se zejména do rizota, omáček a polévek.

V zahradnictvích ovšem seženete mnoho dalších druhů silenek, které u nás sice nejsou původní, zato se díky nižšímu vzrůstu skvěle hodí pro skalky. Prospívají dobře i v našich podmínkách, bývají plně mrazuvzdorné, a i když se třeba nedožijí vyššího věku, snadno se rozmnoží samovýsevem. Vyhovuje jim slunné stanoviště a dobře propustná, sušší půda. Přihnojováním se nic nezkazí, ačkoli obecně platí, že silenky si poradí i bez hnojení. Rostou ochotně a prakticky samy.

V našich krajích skvěle prospívá například silenka přímořská (Silene uniflora / maritima). Rozkvétá už v květnu, rychle se rozrůstá a vytváří nádherné koberce poseté kvítky bílé nebo růžové barvy s nafouklými kalíšky. Hodně rozšířená je u nás také silenka bezlodyžná (Silene acaulis), jejíž pravidelné květy na úhledných zelených polštářích můžeme obdivovat od června do srpna. V srpnu potom rozkvétá půvabná silenka kavkazská (Silene schafta). Květy se na ní udrží většinou až do října. Vidíme tedy, že díky kombinaci různých druhů nám skalka pokvete celou sezonu. Mnohé časně kvetoucí silenky navíc stihnou vykvést ještě jednou či dvakrát během léta, pokud je po odkvětu sestřihnete.

Silenkám to sluší jak na skalkách, tak na suchých zídkách nebo třeba v nádobách na terase. Jejich vysazením zároveň pomůžete přírodě, protože jde o medonosné rostliny přitahující včely a motýly. O důvod víc, proč je pěstovat!