Stůl je jedním z nejstarších typů nábytku a sklo známe už tisíce let. Je zvláštní, že si podaly přátelsky ruku vlastně teprve nedávno. Použití původně křehkého materiálu na těch nejméně obvyklých místech se rozhodl zpopularizovat zejména prvorepublikový funkcionalismus. Bylo mu jasné, že jedinou velkou průhlednou plochou v bytě přece nemusí být vždy jen okno. Už devatenácté století objevilo besemerování oceli, ta se tím stala tvrdá, získala značnou nosnost a lidé se pustili do stavby prosklených oranžérií a pavilónů s ocelovou konstrukcí. Skleněná stolová deska se tu a tam sice objevila už dříve, ale v kombinaci s kovem přišla do módy právě až jako inspirace „skleněnými“ stavbami devatenáctého století. Zatím však měla deska vždy rám, protože sklo ještě zdaleka nebylo tak pevné, jak by jeho nová funkce vyžadovala. Tvrdost Právě iluze křehkosti, kterou sklo vyvolává, odrazuje většinu lidí od nákupu stolu se skleněnou deskou. Vývoj však pokročil. Desky jsou de facto kaleny, aby získaly tvrdost. V praxi to probíhá tak, že je sklo postupně zachlazeno na teplotu nižší než je 550 stupňů Celsia a pak opět zahřáno. Získá tak výjimečnou odolnost proti nárazu i mechanickému poškození. Větší plochy stolů bývají dokonce opatřeny deskou slepenou za studena ze dvou i více vrstev. Použité lepidlo má tak vysoké optické kvality, že nesnižuje průhlednost a dokonce vytváří mezivrstvu, která by při rozbití udržela desku pohromadě, aby nevznikly nebezpečné střepy. Doteky Jediné argumenty, které dnes proti skleněným deskám hovoří, jsou tedy vesměs subjektivního charakteru. Mnohým lidem například nevyhovuje chlad skla. Pořídí si skleněný stůl, zjistí, že jim vlastně nevyhovuje a pokryjí ho ubrusem, prostě proto, že se lesklé chladivé plochy při jídle neradi dotýkají. Také stopy doteků řadu potenciálních zájemců odradí. Nemají čas a chuť stále běhat s hadrem a Ironem, aby udržely svůj stůl na vrcholu krásy. Jenže na druhou stranu má zmíněný materiál i neoddiskutovatelnou přednost: Rozlijete-li například víno, stačí papírový ubrousek a stůl je jako nový, což u dřevěných desek vždy s jistotou tvrdit nelze. Estetika Stoly a stolky se skleněnou deskou dospěly během druhé poloviny dvacátého století k naprosté dokonalosti. Kovová podnoží bývají subtilní a někdy mají dokonce kolečka, takže manipulace s nábytkem je značně usnadněna, což bývá ve chvílích úklidu zásadní výhoda. Vytváří v místnosti zajímavý solitér s neobvyklou estetickou hodnotou. Stůl sice může stát uprostřed místnosti, ale díky průhlednosti opticky nezabírá místo a dovoluje rozehrát originalitu svého podnoží nebo elegantních židlí. Tvary bývají minimalistické, takže neruší a dovolují kombinaci s jakýmkoliv nábytkem včetně starožitností. Komunikace Nelze také opomenout, že nohy, které jsou pod skleněnou deskou vidět nepatří jen stolu, ale i stolovníkům. Až šedesát pět procent všech informací je sdělováno prostřednictvím nonverbální komunikace a devadesát procent z těchto sdělení vypovídá o emocích a vnitřních postojích. Pokud se s někým u jednoho stolu necítíte dobře, nervózní pohupování nártem vás určitě prozradí. Stůl za to však nemůže. Nepříjemné návštěvy by možná bylo lépe nezvat nebo přece jenom udělat průvan v prádelníku a najít třeba léta nepoužívaný ubrus. -dam-