1. zdravé rostliny jsou základ

Prvním důležitým bodem je výběr rostliny. Rozhodně se vyhněte všem bylinkám rostoucím v blízkosti silnic a jinak znečištěného prostředí. Také půda musí být dobrá, nepřehnojená a bez stop herbicidů a jiných toxických látek. Pozor, některé přípravky přetrvávají v půdě i několik desetiletí, a kdo by chtěl kořenit bylinkami s přídavkem například DDT? Rostlina by také měla být viditelně zdravá, bez výrazně zažloutlých listů, deformací a nekróz, které svědčí o tom, že něco není v pořádku. Okus hmyzem zpravidla při sběru příliš nevadí, pokud nám nejde o estetickou hodnotu. Pokud však máme na výběr, vždy volíme rostliny nepoškozené.

ČTĚTE TAKÉ:

2. správná doba sběru

Rostlina v průběhu života akumuluje různé látky, kvůli kterým si ji lidé cení. Pokud jde (jako u většiny bylinek) o aroma a chuť, zpravidla je třeba nějaký čas, aby jich bylinka vytvořila dostatek. Proto nemá smysl většinu bylinek sbírat brzy na jaře, když jsou úplně mladé – nemají potom dostatečnou chuť, vůni ani léčivé účinky. Pro sběr je většinou nejvhodnější konec jara a začátek léta (pro druhy, které se sbírají před květem) a v průběhu léta (většinou sbírané pro květ nebo jako kvetoucí nať). Přitom samozřejmě záleží na životním cyklu konkrétní rostliny.

Pokud sbíráme rostliny s obsahem silic (například máta, šalvěj a většina ostatních vonných druhů), nejčastěji se setkáme s doporučením sbírat rostliny před květem. Je to dáno největším obsahem silic v rostlinách – v průběhu kvetení se jejich množství v rostlině snižuje a bylinky jsou potom méně aromatické. U některých druhů je však naopak květ nejvíce vonnou částí rostliny a sbírá se buď samotný, nebo s celou natí (levandule, yzop).

Pravidelným sběrem a zastřihováním rostliny lze kvetení často velmi úspěšně oddálit, a rostlinu tak můžeme sklízet se stále stejně silnou vůní celé léto (meduňka, máta).

Pokud nám jde o sběr kořenů, je nejvhodnějším časem sběru pokročilý podzim, kdy se všechny cenné látky ukládají do kořenů, nebo časné jaro, než se stihnou kořeny opět vyčerpat rychlým růstem nadzemních částí.

3. jak sbírat

Pokud rostliny stříháme, vždy ponecháme alespoň část stonku, aby mohly znovu obrazit. Některé rostliny mohou obrážet i z kořenů, a tak snesou odstřižení až u země (máta), jiné by ovšem mohly zahynout. Pro stříhání bylinek existují speciální nůžky na bylinky.

Při sběru květů jde často spíš o léčivé barevné složky než o silice. V tom případě vybíráme květy sytě vybarvené. Pokud sbíráme ve volné přírodě, vždy si je třeba uvědomit, že pokud vše vysbíráme v jednom roce, v dalším zde už bylinka neporoste. Proto mysleme dopředu a vždy ponechejme několik rostlin na místě, aby se mohly dál množit a rozrůstat. To platí dvojnásob u sběru kořenů.

Některé bylinky a léčivky jsou velmi citlivé na otlaky a poškození při sběru a manipulaci (jitrocel, jemné listy a květy). Některé okamžitě černají a ztrácejí veškerou hodnotu. Takové bylinky je třeba sbírat velmi opatrně, nemačkat je a ukládat jen do tenkých vrstev. Ideální jsou pro jejich sběr široké a mělké košíky nebo ošatky.

4. sušení

Rostliny sušíme buď rozložené v tenké vrstvě, nebo zavěšené ve svazečcích. Až na výjimky je vždy třeba jim nalézt místo ve stínu a také by mělo být zajištěno proudění vzduchu. Čím rychleji rostliny uschnou, tím je menší riziko napadení plísněmi a jinými organismy, na druhou stranu ale teplota při sušení nesmí být příliš vysoká, aby nezničila cenné látky. To je třeba ohlídat zejména při sušení v sušárnách – u rostlin ceněných pro silice je doporučovaná teplota do 35 °C, u ostatních může být vyšší (50-60 °C). Zvlášť obsah silic je teplotou ovlivněn – jsou těkavé a při vyšších teplotách se vypařují, přičemž zanechají rostlinu bez chuti a vůně. Pro rychlejší schnutí bez nutnosti zvyšovat neúnosně teploty je vhodné rostliny alespoň jednou obrátit, pokud neschnou ve svazcích. Obracení se ale raději vyhneme u bylin citlivých na poškození.

Dobře usušené rostliny poznáme podle toho, že se mezi prsty při mírném tlaku lámou a drolí. Barva se většinou sušením mírně změní, rostliny však nesmí být zčernalé. Takto připravené bylinky je možné uskladnit pro další použití.

5. skladování

Pro skladování bylin se používají papírové a jutové pytlíky, které větrají, ale vonné rostliny v nich časem vyčichnou. Další možností jsou různé sklenice a dózy, které uchovají aroma. Pokud jsou průhledné, je třeba nádoby uskladnit do tmy nebo do šera – bylinky přímé světlo nesnášejí dobře.

Bylinky skladujeme pokud možno celé a neporušené, nebo alespoň co nejméně poškozené. Uchovají si tak více cenných látek. Pokud používáte v kuchyni bylinku drcenou, vždy si připravte jen menší množství, které stihnete v krátkém čase spotřebovat, a hlavní zásobu ponechejte neporušenou.

Článek vznikl ve spolupráci s Semena-rostliny.cz a Pestovani.in

Titulní foto: Thinkstockphotos.com