Velké vyhazování

Ať máme k dispozici jakkoli velkou místnost, po čase vždy dojdeme k názoru, že je pro naše potřeby, pokud jde o kapacitu, nedostačující. Ve skutečnosti tomu tak ale není a najít potřebné prostorové rezervy není tak těžké. Na začátku je třeba udělat si v kuchyni pořádek, a to razantně – takzvaným velkým vyhazováním. V této fázi zde prohlédneme každý kout a shromáždíme vše, co jsme už dlouho nepoužili, a víme, že ani nepoužijeme. Jedná se nejčastěji o staré, otlučené nádobí, zastrčené v nejzazším koutu linky takzvaně „pro strýčka příhodu“, to kdyby se nám to nové „rozbilo“. Tady je ale důležité rozlišit staré nepotřebné plecháče od romantických kousků po manželově babičce, či jiných předmětů, k nimž nás vážou vzpomínky. Dále to mohou být zapomenuté zbytky trvanlivých potravin, rozbité kuchyňské náčiní, staré roztrhané utěrky, kompoty, které už nikdo nebude jíst, a dokonce i věci, které do kuchyně vůbec nepatří, ale řízením osudu zde omylem zůstaly. Pak tyto předměty vytřídíme, do starých hrnků bez oušek nebo plecháčků můžeme zasadit bylinky, zachovalejší staré utěrky poslouží k otírání varné desky a k úklidu, než se zcela rozpadnou. Předměty, o nichž jsme přesvědčeni, že je nijak nevyužijeme ani my, ani nikdo jiný, prostě vyhodíme.

Kam a jak ukládat potraviny Jestliže jsme kuchyni oprostili od nepotřebných věcí, pak je na řadě řešení úložných prostor. Razantním a zásadním způsobem je získáme částečnou nebo úplnou obnovou stávajícího kuchyňského zařízení. Jestliže to ale pro nás není vhodná varianta, přichází na řadu uložení a uspořádání potravin, nádobí a ostatních potřeb „optimálně podle možností“. Hlavní zásadou je zde skutečnost, že nikdy nemícháme potraviny s nádobím. Potraviny obvykle ukládáme do spížní skříně, jestliže ji nemáme, mohou ji nahradit různé zásuvné kontejnery s víkem. Pro ty, které potřebujeme mít stále při ruce, vyčleníme zásuvky v blízkosti varného centra nebo některou z horních skříněk. Skříňku i zásuvky můžeme opatřit přepážkami, zajišťujícími potraviny proti posunutí. Neobvyklým, ale velmi zajímavým a působivým řešením může být sestava otevřených polic, na nichž máme v pěkných obalech uloženy nejběžněji používané potraviny. Můžeme zakoupit speciální dózy, stejnou službu ale udělají třeba i lahve od okurek, potažené pestrou látkou, v nichž můžeme skladovat těstoviny, cibuli, česnek a podobně.

Potraviny, u nichž je důležité zachování jejich aroma, můžeme přechovávat ve starých zavařovacích sklenicích, zavíraných na pera, mouku či rýži ochrání před napadením škůdci hermeticky uzavřené plechové nebo skleněné obaly.

Hrnce a rendlíky Pokud jde o nádobí, nejlépe se ukládá do objemných zásuvek s plnovýsuvem, ty ale v kuchyni často nemáme, a musíme proto vystačit s klasickými policovými skříňkami. Logicky se nabízí uložení hrnců a forem, které často nepoužíváme, do zadních prostor skříněk. Běžně užívané rendlíky můžeme složit do sebe, ale nejvýše tak ukládáme tři, abychom je snadno vyjmuli. Velmi praktické je ukládání hrnců i s příslušnými poklicemi – nemusíme je posléze hledat, současně tím částečně vyřešíme i problém, kam je přehledně uložit. Keramické formy na vánočku či bábovku můžeme vystavit na polici, stejně jako hezké nádobí. Móda babičkovských „skleníkových exponátů“ se opět vrací. Vždy také platí, že nahoru patří křehké kusy nádobí, do spodních skříněk pak ty odolnější. Jestliže nemáme horní skříňky až ke stropu, můžeme jejich zvýšením získat další cenné centimetry. Do těchto míst ale opět ukládáme věci, které nepotřebujeme příliš často. Abychom na ně bezpečně dosáhli, pořídíme si malé skládací schůdky, které mohou být trvale uloženy třeba v soklu kuchyňské linky nebo v rohové skříňce pod dřezem, pokud v ní ovšem už nemáme koš nebo sortér na odpadky.

K získání úložných prostor můžeme i v kuchyni využít také nejrůznějších výklenků, závěsných i pevných polic, pomoci může i lavice s úložným prostorem, v níž budeme mít po ruce ubrusy, utěrky a další textilie.

-Dana D. Daňková- Foto: Bulthaup, Ikea, EWE