Architekt Ludvík Hilgert
Projekt domu z roku 1936 si objednal majitel textilní továrny Guja-vlna Gustav Jarošek (1897–1941). Společně s manželkou získal v roce 1925 při severním okraji vesnice objekt bývalé papírny, v jejímž areálu začal budovat později velmi úspěšný podnik zabývající se výrobou a prodejem pletací příze.
Pro stavbu rodinné vily si Jarošek zvolil pozemek položený ve značně příkrém svahu v bezprostřední blízkosti továrny. Základní objemové řešení třípodlažního objektu navrženého Hilgertem udává příčně položený hranol rozvedený po obvodu harmonickou soustavou rizalitů, arkýřů, schodišť a teras.
Plochu hlavního průčelí, obráceného na jih, plasticky oživuje výrazná hmota arkýře, na němž spočívá balkon ložnicového patra a který od západu doplňuje dynamická křivka terasy, propojené se zahradou elegantní spirálou schodiště. Stavbu korunuje rozlehlá střešní terasa, lemovaná subtilním trubkovým zábradlím, zčásti zastíněná velmi efektním motivem markýzy. Polozapuštěný suterén, obložený travertinem, obsahuje byt domovníka, pokoj pro služebnou, garáž a hospodářské zázemí.
slavné vily
Do hlavního obytného podlaží se vstupuje od východu po předsunutém zaobleném schodišti, vyzděném z kontrastních neomítaných kamenných kvádrů. Na předsíň, prosvětlenou luxferovou stěnou z kruhových tvárnic, navazuje patrová hala s galerií, která tvoří ústřední komunikační bod domu. Přilehlé společenské místnosti orientované do zahrady – obývací pokoj, reprezentativní prostor jídelny a zimní zahradu – architekt opticky propojil v jednotný prostorový útvar za pomoci průhledných skleněných stěn. Z těchto pokojů se volně prochází do pánské pracovny, již lze oddělit zasouvacími prosklenými dveřmi. Při výběru honosného vnitřního vybavení společenských prostor přízemí i soukromých pokojů členů rodiny situovaných v patře uplatnil Hilgert svůj talent citlivého návrháře interiérů a dokonalý smysl pro detail. O původním stavu dnes svědčí pouze dobové fotografie, stejně jako o dřívější úpravě zahrady, uspořádané vzhledem ke svažitosti parcely terasovitě kamennými zídkami s alpiniovými partiemi a jezírky.
Projekt dalečínské vily, ovlivněný spíše architektovou snahou o zajímavé tvarové pojetí než primárním sledováním účelu, vychází z principů tzv. poetického funkcionalismu. Ludvík Hilgert (1895–1967) reagoval svými návrhy ze třicátých let na příklady Le Corbusierovy tvorby, postupně však svůj výrazový repertoár obohatil o řadu motivů, například trubková zábradlí, markýzy, spirálová schodiště, kombinace obdélných, pásových či kulatých oken, kontrasty použitých materiálů, příznačných pro emocionálně zaměřený proud funkcionalistické architektury.
Rodina stavebníka obývala vilu velmi krátce. Gustav Jarošek byl v roce 1941 zatčen nacisty, při vykonstruovaném procesu odsouzen a vzápětí popraven za údajnou hospodářskou sabotáž. Po skončení války získali Jaroškovi konfiskovaný majetek včetně domu krátce zpět. Po znárodnění v roce 1950 přešla stavba pod správu Královopolské strojírny Brno. Později objekt sloužil potřebám dětského domova nebo jako sídlo ordinace místního lékaře. Následně byla stavba využívána jako ubytovací zařízení. Tento způsob využívání objektu se ale negativně promítl do dalšího stavu nemovitosti. Původní bílé vápenné omítky nahradila šedivá vrstva břizolitu, byly znehodnoceny interiéry a zcela zdevastována byla i zahrada.
/E. Š./ Převzato z knihy Slavné vily kraje Vysočina vydané agenturou Foibos (kráceno). Více na www.slavnevily.cz