V sochařství rané české moderny patřil Bílek k nejdůležitějším zástupcům symbolistického proudu, jehož ikonografii obohatil velmi osobně pojatými biblickými a křesťanskými náměty. Také umělcův první výkon na poli architektury, Architektura, vila, stavba, historiechýnovská „chaloupka“, měl lidem sdělovat něco hlubšího než jen výpověď o své formě a účelu. Za návod k pochopení autorovy symbolistické mluvy slouží různé nápisy, znaky a figurální reliéfy na všech stranách domu.

Debatám Angličanů Johna Ruskina nebo Williama Morrise o posvátnosti poctivé řemeslnické práce odpovídá ne zcela pravdivá legenda, že Bílek si svůj chýnovský dům nejenom navrhl, nýbrž i vlastníma rukama vybudoval. Z příkladů ostrovní architektury vyvěrala také Bílkova úcta k přírodním materiálům, k neomítaným cihlám stěn a k dřevu. A rovněž potetování domu reliéfními obrazci a nápisy se shoduje s doporučeními Angličanů, aby právě takto vyjadřoval stavebník domu své různé osobní „choutky“ a zvláštnůstky své povahy. Ateliér fungoval nejen jako sochařovo pracoviště, ale i jako útulek kroužku umělců a intelektuálů, kteří v něm debatovali o morálce a o obrodě křesťanského umění. Od dvou předních osobností české katolické moderny, básníků a esejistů Karla Dostála-Lutinova a Sigismunda Boušky, pocházejí nejstarší popisy Bílkova domu a výklady jeho symboliky v časopisu Nový život z roku 1899.

O majiteli vily

Architekturu, vily, stavbyFrantišek Bílek (6.11.1872 - 13.10.1941) byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese. V Táboře vystudoval gymnázium a pak v letech 1887-1890 studoval malířství u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Pro potíže s vrozenou oční vadou – daltonismem, zabraňujícím Bílkovi rozeznávat některé barvy, přešel na radu svých učitelů k Josefu Maudrovi na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze studovat sochařství. Bílek získal stipendium mecenáše Vojtěcha Lanny a v lednu 1891 odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Akademii Colarossi. Jeho díla z té doby nebyla příznivě přijímána a stipendijní komise v Praze v čele s Myslbekem i Vojtěch Lanna díla odsoudili a Bílkovi bylo stipendium odejmuto. Po návratu z vojenské služby (1893) si František Bílek v Chýnově zřídil sochařskou dílnu. V roce 1902 se oženil a krátce poté přestěhoval do Prahy. Když zakoupil pozemek po zbouraných městských hradbách, tak si roku 1911 podle svého návrhu nechal postavit vilu s ateliérem v Mickiewiczově ulici na Hradčanech. Zpět do Chýnova se s rodinou přestěhoval po německé okupaci Prahy v roce 1939.

-Dům a zahrada 3/2011-

Převzato z knihy Slavné vily Jihočeského kraje vydané agenturou Foibos. Více na www.slavnevily.cz.

V březnovém čísle časopisu Dům a zahrada dále najdete:

  • Hlavní téma: Montované domy
  • Stavební spoření: praktické tipy a vychytávky
  • Jan Rampich o venkovském a městském obydlí
  • Oranžová v interiéru: pokračování nové rubriky architektky Haroldové
  • Topení pro 21. století
  • Slavné vily
  • Zahrady ve svahu
  • Dárek v podobě osmdesátistránkového časopisu vychytaných receptů Co dům dal

Březnové číslo časopisu Dům a zahrada je v prodeji od 15. února 2011.