Pokud se má mluvit o alternativní energii, pak by se mělo v první řadě mluvit o slunci a energii získané jeho prostřednictvím. Nevím jestli již o tom byla řeč, ale průměrná doba plného slunečního svitu za rok se v České republice pohybuje okolo 1500 hodin, plus, mínus. Spíše platí plus než mínus. Kvalitní solární zařízení totiž většinou pracují déle, protože jim může k práci postačit i rozptýlené světlo zatažené oblohy. Pro získání této energie jsou zapotřebí kolektory, které tuto energii zachycují. V porovnání s fosilním palivem je takto získaná energie naprosto čistá a ještě k tomu zcela zdarma. Zde jde jen o to umět ji z dostatečnou účinností zachytit a hlavně uložit tak, aby ji bylo možné využít rovnoměrně během celého roku. Sluneční energii a způsob jejího využití lze rozdělit na pasivní a aktivní. Pasivní způsob je založen na vhodné orientaci staveb, akumulaci tepla pomocí vhodně konstruovaných zdí, využití ve sklenících a zimních zahradách. Aktivní pak pracuje se solárními kolektory pro ohřev vody nebo jiného topného media nebo pro přímou výrobu elektrické energie. Aktivní způsob je u nás nejčastěji využíván k ohřevu užitkové vody, na který (především v letních měsících) stačí i velmi jednoduché zařízení vyrobený podomácku. Už při práci s takovým primitivním kolektorem – třeba v podobě černě natřeného barelu, či několika desítek metrů stočené zahradní hadice – asi nejeden amatérský konstruktér s překvapením zjistil, že slunce pro něj pracuje i za mraky. Profesionálové však rozšíří tyto možnosti. V současnosti tuto technologickou špičku představují moderní panely, u nichž jsou trubice s pracovním médiem uloženy ve vakuu. Ty se již hodí k využití přitápění v rodinných domcích. Díky přesným propočtům, speciálním absorbčním materiálům a dokonalé izolaci pracují v našich podmínkách od března do října. Při automatickém propojení s klasickými způsoby vytápění mohou v běžném rodinném domku úspory dosáhnout asi 30 % nákladů na vytápění a 60 – 70 % nákladů na ohřev užitkové vody. Pokud k tomu připočteme ještě zateplení objektu a další speciální úpravy a kombinace s jinými netradičními zdroji to je ještě výrazně víc. Solární kolektory pro ohřev vody ale mohou přispět k úsporám i jinak. Například když je na ně napojena pračka, myčka nádobí, nebo podobné domácí spotřebiče, se dá značně ušetřit díky k předehřáté vodě. Pasivními, ale někdy i aktivní způsoby využití sluneční energie často využívají jev zvaný skleníkový efekt. S tímto termínem se nejčastěji setkáváme v souvislostech klimatických. Někdy je chápán jako jakýsi strašák špatného životního prostředí. V solární energetice však jde o užitečný jev, a proto je docela užitečné vědět o co se vlastně jedná, vědět o něm trochu víc. Skleníkový efekt spočívá v tom, že do určitého prostoru pronikne sluneční záření v téměř celém rozsahu svého spektra, kde je absorbováno a přeměněn do takové podoby, že již nemůže uniknout ven. Jako klasický příklad si můžeme uvést skleník. Podobný efekt jako skleněný příkrov však mohou mít i vrstvy některých plynů, zejména oxidu uhličitého a metanu. No a právě oxid uhličitý má na svědomí žhavé podnebí Venuše a podle některých odborníků zapříčiní podobný osud i Zemi. Takový efekt se však dá v alternativní energetice a v úspoře energií využít k našemu prospěchu, za pomoci solárních kolektorů. To jsou vlastně skleníky v malém s průhledným krytem. Princip můžeme rovněž využít pro zlepšení energetické bilance staveb.