U walk-in je podstatné, abyste mohli do „sprcháče“ vstoupit bez nutnosti překonat překážku, alespoň jedny dveře či jejich část záměrně chybí. Což slibuje pevná skleněná zástěna, která odděluje sprcho-prostor od ostatních částí koupelny, a je protilehlá zděné stěně. Má dva vstupy. Nebo může jít o dvě zděné stěny doplněné jednou či dvěma skleněnými zástěnami a setkáte se i s dalšími variantami.

Jde to s vaničkou, i bez ní

V samotném sprchovém koutu můžete využít nízkou sprchovou vaničku. Chcete-li opravdu bezbariérové provedení, volte takovou, kterou zabudujete do podlahy. Ale nemusíte ji mít, lze zůstat u vydlážděné podlahy v kombinaci s odtokovým žlabem, případně vpustí. Zatímco sprchové vaničky mají spád řešený z výroby, sklon podlahy patřičným směrem v případě žlábku či vpusti je třeba řešit. Za optimální se považuje spád 2 procenta na 1 metr.

Ideální rozměry

U běžných sprchových koutů oddělených zástěnou či závěsem mají být jejich minimální rozměry 90 x 90 cm (v případě sprchových boxů 80 x 80 cm). Walk-in řešení je variabilnější. „Měl by mít ale větší rozměr než oddělený sprchový kout, například v kratším směru nedoporučuji jít pod 90 centimetrů. Délka delší strany se volí podle umístění sprchy i počtu osob, které ji budou používat, například v koupelně pro rodinu s dětmi se vyplatí větší. Vždy záleží na konkrétní situaci, nepracujeme s pevně stanovenými rozměry,“ upozorňuje architektka Martina Počilová z ateliéru Cadface.

Spousta výhod

Jednou z výhod walk-in je právě jeho variabilita, jak v řešení skleněné části či částí, tak ve velikosti. Další plus představuje bezbariérovost, což se hodí v každém věku. Hospodyňky uvítají, že tento typ sprchového koutu se snáze udržuje v čistotě, je tu méně spojů. A žlaby se dají jednoduše demontovat a uvnitř vyčistit. A co se opravdu počítá, to je navození dojmu většího prostoru, i když máte menší koupelnu.


A tohle víte?

Může se stát, že byste sice walk-in chtěli, ale nejde zasahovat do podlahy vaší koupelny. Pak se nabízí vytvořit pro sprchový kout stupínek - zvýšení v určitém místě, aby se pod něj vešel žlábek nebo vpusť i s rozvody. Jaká musí být jeho minimální výška? „To je trochu komplexnější dotaz. Stručně řečeno: 10 cm je minimální konstrukční výška klasického žlabu plus k tomu je třeba připočítat spád (2 cm na 1 m). Nicméně v případě rekonstrukcí lze použít i snížený žlab s konstrukční výškou cca 7 cm, ten má potom ale menší průtok vody, a je třeba s tím počítat,“ upozorňuje architektka.

Co může být na závadu

V uzavřeném sprchovém koutu je větší teplota, a právě to může někomu chybět. Jde však o individuální pocit. Rovněž záleží na tom, jaká je celková teplota v koupelně (jako optimální se uvádí 24 °C). Obávat se „potopy“ při správném návrhu sprchového koutu i jeho provedení není důvod.

Zdroj: Cadface