Srdcovek existuje asi 15 druhů, u nás se nejčastěji pěstuje srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis). Její květy bývají jasně růžové, ale vyšlechtěny byly i kultivary kvetoucí sněhobíle (Alba, Weissherz). Při sázení, řízkování a jiné manipulaci s rostlinou si raději chraňte ruce rukavicemi, srdcovka totiž obsahuje jedy, které mohou u citlivých osob vyvolat zánětlivé reakce na kůži.

Srdcovky mají nejraději polostinná stanoviště; dařit se jim bude i na místech osluněných, budete je však muset více zalévat. Přemokřenou půdu sice nesnesou, ale vláhu potřebují. Protože se kořeny drží těsně pod povrchem půdy a mají tendenci v létě vysychat, prospěje jim mulčování. Na zimu je pro změnu potřeba ochránit je před mrazy chvojím nebo slámou. Nelekejte se, když lodyhy krátce po odkvětu uschnou - neodumřou, jen se zatáhnou do země, aby rostlina načerpala síly do příštího jara. Na jednom místě srdcovka takto vydrží dlouhé roky.

Vzhledem k tomu, že srdcovky kvetou jen dva měsíce a pak se ze záhonu "ztrácejí", je dobré je vysadit do společnosti jiných, později kvetoucích druhů, aby na záhoně v létě nevzniklo holé místo. Pokud se v blízkosti budou nacházet i stromy či keře poskytující záhonu trochu stínu, pro srdcovky tím vznikne ideální místo k růstu a kvetení.