Srpen je obdobím, kdy se nám okrasná zahrádka předvádí v plné kráse a potěší naše oko pohledem na pestrobarevné záhony letniček a trvalek. Množstvím květů hýří i záhony růží a pozadu nezůstávají ani cibuloviny zastoupené především mečíky, hlíznatými begoniemi a některými druhy lilií. Cibuloviny kvetoucí na jaře začínáme teprve vysazovat. Trvalkový záhon V tomto období je v plném květu a proto nebudeme do jeho života příliš zasahovat. Svoji péči omezíme na pravidelné zalévání, kypření půdy a odstříhávání ovadlých květů, které by jinak zbytečně vysilovaly rostlinu a ochuzovaly ji o další květenství. Současně je třeba odstraňovat všechny plevelnaté rostliny, které by bez našeho zásahu brzo okupovaly celý záhon. Rozkvetlé trsy rostlin vyvazujeme, aby je nezlámal vítr nebo prudký déšť. Druhý prázdninový měsíc je rovněž nejvhodnějším obdobím pro množení a výsadbu některých druhů trvalek. Dělením množíme například blatouch, houseník, kamzičník, kuklík, lomikámen, pryskyřník, rozchodník, netřesk a další. Na konci srpna a začátkem září pak můžeme přesazovat a rozdělovat pivoňky. Záhon letniček Stejně jako u trvalkového záhonu neustále kypříme a plejeme půdu okolo rostlin a pravidelně zaléváme. U většiny druhů opět stříháme vadnoucí květy nebo celá květenství. Výjimkou jsou letničky jako je měsíček, hledík nebo aksamitník, které obvykle necháváme dozrát na semena. Ta se sbírají většinou koncem srpna a suší na papírovém podkladě. V tuto dobu sbíráme i slaměnky. Uřezáváme je i se stonkem (jakmile začnou kvést) a necháme je usušit zavěšené v trsech na dobře větratelném místě chráněném proti dešti. Nejobvyklejšími letničkami na sušení je břínek, hlaváč, linolka, pískomil, smilek, suchokvět a okrasné traviny. Po odstraněných letničkách můžeme uvolněný záhon osadit třeba dvouletkami, jako je hvozdík bradatý, zimní fialy, macešky nebo zvonek zahradní. Okrasné dřeviny U stálezelených dřevin je třeba hlídat, zda mají dostatečnou vrstvu mulče a přísun vláhy. Pokud okolo jejich kmene vidíme pouze holou zem, obsypeme ho mulčovací kůrou nebo nasekanou trávou. Tím do značné míry omezíme i růst plevele. Malé keříky však nejprve pořádně zalijeme. V srpnu rovněž zastřiháváme zahradnickými nůžkami živý plot. Protože se jedná o poměrně namáhavou práci, je vhodné použít specializované nůžky - tzv. špalírky, s nimiž pracujeme oběma rukama. Abychom docílili stejného řezu, použijeme jako šablony napnutý provázek. Něco o růžích V tomto období jsou v plném květu, proto se soustředíme převážně na stříhání povadlého květenství, kypření půdy a likvidaci plevele. Pomalu bychom měli přestat s hnojením, aby mohly jejich letorosty do příchodu zimy řádně vyzrát. Jestliže nás tyto královny květů zaujaly natolik, že chceme příští rok rozmnožit jejich záhony, je nejvhodnější čas na otestování vhodného místa. Tam kde se objevují kopřivy, lebeda, vikev nebo bažanka, bude se určitě dařit i růžím. Na nevhodnou půdu nás naopak upozorní přeslička, pýr nebo podběl. Při výběru stanoviště musíme také dbát, aby nebylo zastíněné vysokými stromy nebo pod zdí obrácenou k severu. Optimální však není ani jižní strana vystavená prudkému žáru. Růže potřebují slunné nebo částečně zastíněné místo, kde není mokřina ani průvan. Cibulnaté a hlíznaté květiny Mnohé z nich se sází nebo přesazují od poloviny srpna až do poloviny listopadu. V srpnu se vysazují například hlízy podzimních krokusů, ocúnů a cibule řebčíků královských a další. Při jejich výsadbě dbáme, aby jamka vyhloubená kolíkem byla dostatečně široká a pod cibulí nezůstala prázdná skulina vyplněná pouze vzduchem. Rostlině to rozhodně neprospívá a téměř vždy špatně kvete. Osazujeme-li celý záhon, pokládáme jednotlivé cibule 15 až 20 cm od sebe do připravené půdy. Nejlépe je odstranit svrchní vrstvu zeminy do hloubky 10 až 15 cm, odkrytý záhonek zrýt, uhrabat a posypat 1 až 2 cm vrstvou písku. Odházenou vrstvu je dobré promíchat s pískem a rašelinou s přídavkem kostní moučky nebo rohoviny a nasypat zpět. Tím získáme vhodný podklad pro umístění cibulí. -šum-