V srpnu nám okrasná zahrádka předvádí vše, co umí. Nyní se můžeme přesvědčit, co jsme za předcházející půlrok dokázali. Ať už nás u srdce hřeje pýcha, nebo se zamýšlíme nad drobnými chybičkami, procházíme stále dokola svým kvetoucím královstvím a přemýšlíme, čím by se dalo na příští rok vylepšit. Všem trvalkám i letničkám pravidelně odstraňujeme uvadlé květy a podle potřeby je přihnojujeme plnými hnojivy - nejlépe takovými, která pomalu uvolňují živiny. Srpen je současně nejvhodnějším obdobím k sázení a dělení kosatců, pivoněk, lilií bílých, ostronožek a jarních primulí. Aby nám na novém stanovišti zdárně kvetly, musíme je zasadit do stejné hloubky, v jaké byly na původním místě. Dvouletky, zejména macešky vyseté v červnu, můžeme zatím přepíchat na uvolněný zeleninový záhon, kde zůstanou do začátku podzimu, než se řádně vyvinou. Teprve po prvních nočních mrazících je přesadíme na konečné stanoviště, kde příští rok vykvetou. Když nepraží sluníčko Méně slunečného počasí využijeme ke stříhání živých plotů ze stálezelených a jehličnatých dřevin, jako je například smrk nebo túje. Vybereme si k tomu dobře naostřené dvouruční plotové nůžky neboli špalírky a motouz, který nám poslouží jako pravítko. S touto prací nemusíme příliš spěchat, ale měli bychom si ji naplánovat tak, abychom vše zvládli během srpna nebo září, dokud ještě mladé výhonky nezačnou dřevnatět. Pozor, mladé jehličnany neseřezáváme první 2 roky vůbec, pak je začneme sestřihávat ze stran. S řezem horní linie počkáme, dokud dřeviny nedosáhnou minimálně 3/4 předpokládané výšky. Co uděláme s jehličnany? Od poloviny srpna, kdy již pominou největší vedra, můžeme začít s jejich vysazováním nebo přesazováním. V takovém případě si již od začátku měsíce začneme připravovat jámy, kůly a rašelinu se zetlelou drcenou kůrou a kompostem na zasypání. Na změnu stanoviště můžeme s předstihem připravit i samotné stromky. Po obvodu jejich kořenového balu vyryjeme motyčkou hlubší rýhu, do které vložíme prkno nebo nasypeme rašelinu. Nezapomínejme však, že půda bude po tomto zásahu rychleji vysychat, a proto ji musíme o to důsledněji zavlažovat. Kdy se do toho pustíme? K samotnému přesazení si vybereme pokud možno podmračený den. Kořenový bal před vytažením ze země znovu pořádně navlhčíme a po vyjmutí přetáhneme na nové stanoviště. Nejprve do země zatlučeme kůl, pak nasypeme vrstvu připravené humózní zeminy, do které uložíme kořenový bal dřeviny a celý při mírném udusávání zasypeme. Nakonec okolo kmene uděláme drenážní "lavor" a stromek důkladně zalijeme. Pamatujme, že nově vysazené stromky je třeba chránit před prudkými slunečními paprsky. Řízkování a roubování K řízkování jsou vhodné smrky, cypřišky, zeravy, tisy a jalovce. Právě konec léta nám poskytuje nejvyšší záruky, že se takto namnožené jehličnany ujmou. Postupujeme tak, že po zásahu ponecháme na bázi řízku menší patku starého dřeva, na které v délce 1,5 až 2 cm odstraníme jehličí. Seříznutou plochu mírně navlhčíme, ponoříme do stimulátoru a zasadíme do jamky v kelímku nebo v truhlíku s písčito-rašelinovým substrátem. Ten pak opatrně zalijeme a umístíme na světlém místě, nikoliv však na prudkém slunci. Pro lepší zakořenění doporučujeme přikrýt fóliovým krytem. Jedle, borovice a smrky, které se hůře zakořeňují, můžeme roubovat do boku na podnož stejného rodu. Péče o růže Pokud jsme zkušenými zahradníky, víme, že právě v tomto období je můžeme s úspěchem očkovat. Jinak jim ale pravidelně odstraňujeme povadlé květy, zavlažujeme je, okopáváme a přihnojujeme. K udržení rovnoměrné vlhkosti půdy přispějeme nastýlkou z mulčovací kůry nebo posečené čisté trávy bez plevelů, kterou rozprostřeme po záhonku. Současně budeme kontrolovat, zda rostliny nejsou napadeny některou z houbovitých chorob - zejména černou skvrnitostí listů nebo padlím růží, které poznáme podle bělavého moučného povlaku na obou stranách listů, výhonech i poupatech. Z ochranných přípravků proti černé skvrnitosti lze použít například Baycor 25 WP nebo Dithane DG, na padlí růží to může být například Baycor 25 WP, Beaton 25 WP či Karathane LC. A co uděláme s plaménky? Rovněž Clematis bývá v letním období napadán houbovitou chorobou, která se přímo jmenuje vadnutí plaménků. Tato se projevuje zavadáním nejmladších listů a hnědnutím řapíku v místě připojení k čepeli, ačkoliv je zemina dostatečně vlhká, často i přemokřená. Pokud příznaky této choroby objevíme, napadené výhonky okamžitě ostříháme a spálíme. Celou rostlinu pak i s kořeny postříkáme přípravky s obsahem carbendazimu nebo bordeauxskou jíchou. Především jí ale musíme zajistit vhodné podmínky pro zdravý růst. V kostce to znamená, že ji bude třeba opatrně okopat, abychom neporanili kořínky, a dále odstranit těžkou mokrou hlínu a nahradit ji kyprou vápnitou půdou. -šum-