Pražský palác Lucerna, železárny v Hrádku u Rokycan, několik návrhů na přemostění Nuselského údolí v Praze, originální obloukový most v Hořepníku na Pelhřimovsku, most přes Chrudimku v Pardubicích, most přes Váh v  Komárně či dálniční most u Senohrab - na tom všem se podílel stavební inženýr a zakladatel československého betonového stavitelství Stanislav Bechyně. Dlouholetý profesor ČVUT Bechyně se narodil před 120 lety, 20. července 1887.

"Typické pro něj bylo především originální řešení staveb," říká Milan Pilař, zástupce ředitele Střední průmyslové školy stavební v Havlíčkově Brodě, která od roku 1979 nese jméno Stanislava Bechyně ve svém názvu. Ve stavebnictví se na počátku 20. století objevil nový materiál - beton. Používal se na skelety budov, sloupy i celé mostní konstrukce. A právě betonovému stavitelství zasvětil pozdější akademik Stanislav Bechyně celý svůj život.V roce 1910 ukončil tehdy třiadvacetiletý rodák z Přibyslavi na Havlíčkobrodsku Bechyně svá studia na ČVUT v Praze a ihned po absolutoriu nastoupil k nově firmě Karla Skorkovského, zaměřené především na stavbu betonových konstrukcí.Podle jeho návrhu byly poprvé v tehdejším Rakousko-Uhersku použity při stavbě automobilky v Praze-Libni sloupy z ovinuté litiny a hřibové stropy. Na dlouhou dobu ovlivnil také výstavbu mostů realizací konstrukce obloukového mostu se zavěšenou mostovkou a táhlem v roce 1913 v  Hořepníku na Pelhřimovsku.Největším stavitelským úspěchem však bylo spojení sloupů a trámů do rámových konstrukcí, které Bechyně realizoval při stavbě pražského paláce Lucerna z roku 1919. Pozoruhodné je i to, že nosné stěny, schody, komíny a zábradlí byly jenom z betonu. Budova Lucerny se tak stala první stavbou v Československu, při které se nepoužilo nosných částí z  cihel nebo dřeva.V roce 1919 navrhl Bechyně jako jeden z prvních přemostění Nuselského údolí v Praze železobetonovým mostem, v roce 1938 navrhl lehkou betonovou konstrukci. Stavbu však zastavila druhá světová válka a ani další Bechyněho návrh z roku 1950 železobetonového mostu se třemi oblouky, který vypracoval po válce společně s Bohumírem Kozákem, nebyl realizován.V roce 1920 se stal Bechyně řádným profesorem (tehdy nejmladším) statiky a dynamiky na ČVUT, kde působil až do roku 1958.Jeho dílem je i betonová konstrukce železárny v Hrádku u Rokycan, válcové skořepinové konstrukce skladiště v Kostelci nad Labem, průmyslové objekty cementárny v Králově Dvoře, hangáry v Letňanech a Karlových Varech, ocelárny v Kladně či architektonicky ceněný pavilon pražské zoologické zahrady.Nejznámější jsou však jeho mostní konstrukce, z nichž si přední místo drží obloukovitý most v Pardubicích z  roku 1935 a most přes Váh v Komárně z roku 1955. Tento most s plochým obloukem s  rozpětím 112,5 metru mu vynesl mezinárodní uznání. Bechyně realizoval také stavbu největšího obloukového dálničního mostu u Senohrab, který byl dokončen v  roce 1950.Bechyně se věnoval i záchranným pracím na řadě výstavbou ohrožených českých památek. Příkladem může být přemístění rotundy Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze, rekonstrukce Anežského kláštera, úprava mostovky na Karlově mostě či přesun gotického kostela v Mostě.Stanislav Bechyně napsal řadu významných spisů, z nichž některé byly přeloženy do mnoha jazyků. To všechno ho po válce vyneslo mezi první československé akademiky. Jako profesor přednášel i na ČVUT. Byl vyznamenán mnoha řády a cenami, stal se členem řady zahraničních vědeckých institucí, obdržel i státní cenu. V roce 1958 odešel do důchodu.Bechyně, který se soukromě zajímal o botaniku, zemřel 15. října 1973 ve věku 86 let. Pochován je v Přibyslavi, kde je po něm pojmenováno i  náměstí v centru města.

-ČTK-

Media Online využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.