Ještě stále v Čechách platí, že rodinný dům si většinou stavíme jen jednou za život. Není proto divu, že také míváme naprosto konkrétní představu o tom, jak by mělo vypadat bezprostřední i širší okolí místa, kde onen dům bude stát. Pokud k tomu všemu navíc ještě přistupuje potřeba zvolit pozemek tak, aby vyhovoval požadavkům na stavbu energeticky úsporného domu, získáváme poměrně jasné, zároveň ale velmi těžko splnitelné parametry.

Jak vybíráme

Podle statistických šetření se v žebříčku hodnot, podle nichž zájemci o stavbu domu upřednostňují své příští bydliště, objevují nejvýše takové kvality jako rekreační možnosti v daném místě, lokalizace pozemku, vzdálenost do místa zaměstnání, celkové urbanistické řešení lokality a vzdálenost od školy navštěvované dětmi. Teprve potom je vážena cenová úroveň domu a pozemku, dostupnost nákupních středisek, dopravní řešení místa a konečně také sociální a kulturní možnosti. Většina stavebníků jde ve svých úvahách tak daleko, že považuje za zcela rozhodující hledisko výhradně vlastní polohu domu danou umístěním stavební parcely a teprve druhořadý význam přikládá architektonickému a stavebně konstrukčnímu řešení. U nás to zatím tak drasticky nefunguje, ale v zahraničí kapitálově silné firmy v atraktivních lokalitách běžně staví domy bez toho, aby jejich tvář a vybavenost měli jejich budoucí majitelé možnost nějak ovlivnit. Prodává se tak především místo a dům je vlastně přijímán s většími či menšími výhradami.

Atraktivita lokality je vždy dána řadou objektivních i subjektivních hledisek. K nejvýznamnějším momentálně patří také ekologické charakteristiky, tedy zejména absence zdrojů znečištění, přítomnost lesů a relativně zachovalé přírody vůbec. V některých regionech eventuálně ještě hledisko rizika radonového záření. Vzhledem k současnému neutěšenému stavu většiny našich sídel v oblasti infrastruktury je však v mnoha případech rozhodující i tradice daného místa, jeho předešlé přirozené rozvojové možnosti a z toho plynoucí příslib rozvoje dalšího.

Nízkoenergetický dům chce víc Jak se k těmto poměrně běžným požadavkům staví energeticky úsporné stavění? Poměrně nejednoznačně: zatímco jedni tvrdí, že nízkoenergetický či pasivní dům bude spolehlivě fungovat pouze na pozemku tomuto účelu odpovídajícím, tedy orientovaném směrem k jihu, s přístupem od severu, pokud možno nezarostlém vyšší zelení v blízkosti domu. Jiní tvrdí, že dům odpovídající nízkoenergetickým standardům může vyrůst kdekoli, pokud jej bude vytvářet zkušený odborník již s definovaným zadáním energetických úspor.

Hledat objektivní pravdu bude obtížné, ale ne nemožné; bude ležet někde uprostřed. Nesrovnatelně jednodušší je přizpůsobení stavby parametrům konkrétního pozemku než postup opačný. Pokud bude brát architekt při vytváření projektu domu v úvahu i již známé vlastnosti pozemku, zejména jeho velikost, orientaci, sklon a zastínění, neměl by mít při tvorbě energeticky úsporného domu větší problémy.

Jenomže realita je komplikovanější, a pokud se stavebník bude úzkoprse zajímat pouze o vlastní kousek země bez ohledu na to, aby se seznámil třeba s územním plánem celé lokality, může snadno narazit. Není nijak neobvyklé, že například v příměstských lokalitách vyrůstají domy s minimálními odstupovými vzdálenostmi, takže míra zastínění je tady mnohem větší než u domu stojícího na nesrovnatelně větší parcele. Protože nízkoenergetické a zejména pasivní domy počítají ve své energetické bilanci s významnou úlohou slunečních paprsků, může sousední dvoupatrová stavba vrhající stín na západní či snad dokonce jižní fasádu domu znamenat i zhroucení celé koncepce energetických úspor.

Jinými slovy: než zadáte architektovi zakázku domu rozumně nakládajícího s energiemi, zjistěte si, zda se v okolí nebudou stavět výškové budovy nebo třeba zakládat park.

-Dům a zahrada 4/2007- Foto: http://www.isifa.com/