Jakkoli jsou řadové rodinné domy oblíbenou a dostupnější variantou běžného rodinného domu, jejich nejbolestivějším místem bývá právě zahrada. Protože každý z majitelů jednoho domu v rámci řadovky chce mít právě ten svůj kousek země, jsou takové zahrady více dlouhé než široké. Vtěsnat do úzkého pásu zahrady terasu, posezení, trávník, vodní plochu, trvalkový záhon, kousek půdy na pěstování zeleniny a místo pro děti je úkol zdánlivě nadlidský.

Konec nudlovitým pozemkům

Není nic nudnějšího než dlouhý pozemek se záhony rostlin a keřů po jeho stranách. To, co do zahrady potřebujeme dostat, jsou především kulisy, které potlačí "úzkost" pozemku a rozdělí jej na menší části. Protože pravidelnému úzkému pozemku ostře dominují úhly a hrany, je třeba jejich efekt potlačit a prostor rozšířit, nejlépe kruhovými nebo kulatými tvary. Dobře se to podaří kulovitě tvarovanými dřevinami, vlnícími se hranami záhonů, zahnutou cestou nebo jen terasou vydlážděnou do kruhu nebo kulatým stolem se židlemi.

Velmi vhodné je také prostorové rozčlenění pozemku. Není třeba mít hned pozemek ve svahu, abychom mohli v zahradě vytvořit vyvýšenou terasu nebo partii. Už malé výškové rozdíly opticky výrazně naznačují, že začíná nový prostor. Toho lze snadno docílit například pomocí dřevěných trámů nebo kamenných zídek.

Na plot se musí šalamounsky Poměrně častým nešvarem zahrad u řadových rodinných domů jsou různě pojaté hranice pozemku. Zatímco soused zleva zvolil pro oplocení vysokou zeď, z druhé strany je pozemek ohraničen nízkým drátěným plotem. Co s tím? V podstatě lze říci, že ideálním řešením oplocení úzké dlouhé zahrady je žádné oplocení. Vysoké zdi či plné ploty zahradu ještě více zužují. Pokud už s nimi nemůžeme nic udělat, je vhodné je alespoň natřít co nejsvětlejší barvou, která odráží světlo a prostor alespoň prosvětluje. Vhodnější je hranice pozemku pouze naznačit, například keřovou výsadbou, skupinou kamenů, nízkým živým plotem, kamennou zídkou. Přísnost a strohost vysokých zdí a protipohledových clon také dobře zmírní popínavé rostliny, které zároveň potlačí pravidelnost hranic pozemku a vnesou do zahrady další množství barev.

Žádné čahouny, ale raději rostliny méně vzrůstné Důležitým prvkem v úzkých zahradách je dostatek světla. Vyhýbejme se proto na tomto místě nadmíry vzrůstných druhů jehličnatých i listnatých dřevin a volme spíše zakrslejší kultivary. Ty dodají zahradě výraznou strukturu, avšak neomezí nepatřičně její prostor a světelné podmínky. Totéž platí o barvách: zatímco ostré barvy jako žlutá a červená na sebe okamžitě přitáhnou pozornost, a podvědomě tak prostor zmenší, studené barvy zajišťují dostatečný odstup od pozorovatele a zahradu opticky zvětšují. Každý záhon květin je zdánlivě větší než ve skutečnosti, pokud do jeho nejvzdálenější části vysadíme modré květiny, například ostrožky, chrpy či oměje.

Nejčastější chyby v úzkých zahradách

  • Dlouhé záhony a cesty vedoucí přímo celou zahradou
  • Příliš mnoho druhů rostlin a dřevin
  • Vysoké stromy s mohutnou korunou vrhající stín a působící ponuře
  • Příliš mnoho různých prvků a dekorací tříštících celkový dojem
  • Nadmíra barev květin, v zahradě vzniká chaos
  • Velké množství jehličnanů, zahrada působí tmavě
  • Vysoké ploty a protipohledové clony zahradu ještě více zužují a zastiňují

-Dům a zahrada 11/2007- Foto: http://www.profimedia.cz/