Jakmile člověk opustil jeskyni a nastěhoval se do čtyř stěn, zjistil postupně, že bez střechy nad hlavou se neobejde. Od větví, kmenů, listí nebo rákosu přešel nejen ke kvalitnějšímu materiálu jako jsou šindele, došky a pálené tašky, ale i ke kvalitnější nosné konstrukci střechy. Funkce střechy Střecha ukončuje stavební dílo. Je důležitou konstrukční částí budovy, na níž závisí životnost a trvanlivost celé stavby. Střecha chrání konstrukci budovy i její vnitřní prostory před nepříznivými klimatickými vlivy a dopravním hlukem. V létě musí zajistit příjemné klima s minimálními teplotními výkyvy. V zimě zase dokonalou těsnost proti větru a vysokou tepelnou izolaci. V jakémkoliv období pak navíc bezpečnou vodotěsnost. Jak kvalitně je střecha provedena, taková bude její životnost a trvanlivost. A v neposlední řadě má střecha i významnou úlohu estetickou. Proto musí projekt zastřešení zpracovávat odborník. O skladbě střechy Střecha se skládá z nosné konstrukce, střešního pláště a podhledu. U jednotlivých druhů střech mohou některé části odpadnout či splynout s částí jinou, ale nikdy nesmí být žádná část střešní konstrukce zazděna do komínového zdiva. Nosná konstrukce nese hmotnost střešního pláště i zatížení, které působí zvenčí jako např. sníh či vítr. Dimenze podpěrné konstrukce střešního pláště musí proto odpovídat druhu tohoto pláště. A v hmotnosti krytin jako jsou pálené tašky, azbestocementové šablony nebo třeba lepenka jsou značné rozdíly... Střešní konstrukce mají být proto snadno přístupné pro občasné kontroly stavu a podstřešní prostor by měl být dostatečně větrán, aby dřevo netlelo nebo nezahnívalo. Nosné konstrukce zastřešení podle materiálu rozeznáváme dřevěné, železobetonové a ocelové Střechy podle způsobu stavby konstrukce mohou být prováděny buď přímo na stavbě nebo montovány tak, že se vyprojektuje konstrukce s pomocí počítače a průmyslově se vyrobí její jednotlivé díly. Podle konstrukčního systému rozlišujeme krovy, vazníky, lomenice, skořepiny, zavěšené konstrukce. Krov je střešní konstrukce, provedená tak, aby snesla zatížení střešních ploch krytinou (včetně laťování nebo bednění), sněhem a větrem. Hlavní části krovu jsou vazní trám, sloupky, vzpěry, vaznice, pozednice, krokve, rozpěry, kleštiny, pásky. Krov musí být tuhý a pevný, takže se vyztužuje v příčném i podélném směru. Platí zásada, že konstrukce krovu má vytvářet ve směru podélném i příčném pevné trojúhelníky. Podle sklonu střešního pláště se rozeznávají konstrukce sklonité rovinné, ploché, sklonité s proměnlivým sklonem. Sklonité rovinné střechy mají střešní rovinu ve sklonu nad tři procenta a liší se různými tvary - pultová, sedlová, valbová, polovalbová, křížová, polokřížová, stanová, věžová, mansardová či průmyslová pilová. Ploché střechy jsou ty, jejichž střešní konstrukce má spád nejvýše 10o. Je méně pracná než střechy shora uvedené a výstavba konstrukce vyjde levněji. Je také snadno přístupná a z hlediska požární bezpečnosti stavby výhodnější. Nevýhodou ploché střechy je její kratší životnost a nákladnější údržba. Pečlivým výběrem kvalitního střešního pláště lze ale tuto nevýhodu utlumit. Sklonité s proměnlivým sklonem má střešní plochy zakřiveny v jednom či dvou směrech. Patří sem kupříkladu střechy ve tvaru báně, používané zejména na barokních kostelech. Na závěr pro všechny, kteří chtějí stavět rodinné domy v městské oblasti, typ střechy schvaluje odbor výstavby při řízení o stavebním povolení. - Olga Koníčková -