Potřeba je zkontrolovat střešní krytinu, veškeré oplechování na střeše a zatmelení kolem spojů hran plechu s komínem a zdí. Dobré je také zkontrolovat nátěry střešních oken, a pokud je třeba, tak vyčistit plechy za komínem, vikýřem nebo střešním oknem, aby mohla odtékat voda. U starších střešních oken může zatékat pod víko, proto i zde je vhodná kontrola. Kontrolu potřebují i sněhové zábrany, pokud na střeše jsou, a hromosvody.

Střecha není jen krytina

Pro správnou funkčnost střechy jsou vedle střešní krytiny důležité i další materiály, počínaje dřevem, izolací přes různé doplňky až po okapové systémy. Ze zákona je záruka na práci dva roky, ale jsou montážní firmy, které nabízejí tří, pěti i desetiletý pozáruční servis. Pokud je rozsah poškození střechy větší, je nejlepší zavolat odborníka.

ČTĚTE TAKÉ:

Poškození, které se po zimě může objevit, často souvisí se špatným výběrem střešní krytiny podle zátěžové oblasti nebo nedodržením technologického postupu při samotné montáži. Příkladem nekvalitně odvedené práce mohou být například nedokonale provedené difuzní fólie. Takové závady se často projeví právě po tužších zimách. Zvláště v horských oblastech je potřeba tedy vybírat odolnou bezúdržbovou krytinu bez zbytečných spár a spojů a větší sklon střechy, které mohou samy o sobě zabránit mnoha případným problémům. Léty prověřená je například drážková neboli falcovaná krytina z pozinkové oceli. Hladký povrch v zimě neumožňuje hromadění sněhu na krytině, v ostatních ročních obdobích pak zamezuje zachytávání prachu a nečistot, proto na takové střeše nerostou mechy jako u tvrdých krytin. Jako velmi odolná se i v drsných nordických podmínkách osvědčila bezúdržbová pozinková krytina s ochrannou povrchovou úpravou, která napodobuje tvar, vzhled i barevnost klasické skládané krytiny, a přitom dosahuje prakticky desetiny její hmotnosti. Takový váhový rozdíl je důležitý především při rekonstrukcích starších objektů, u novostaveb pak ušetří značné náklady na krov i základy.

Svody a žlaby – natřít, nebo vyměnit?

První, co bychom měli v případě žlabů a odtokových rour po zimě udělat, je zkontrolovat, zda jsou v pořádku a zda správně těsní spoje. Pokud nejsou průchodné, je nutné je okamžitě vyčistit (nezapomeňme na mřížky a odtoky), na což nám stačí silnější proud vody, nebo je mechanicky vymést.

U plastových okapů je montáž snadná, opravu spojení (případně výměnu) okapových žlabů, například prasklých mrazem, můžeme provést třeba pomocí lepidla nebo tmelu. U pozinkovaných okapů je pak třeba provádět pravidelnou údržbu a nátěry. Odborníci doporučují provádět úpravu po roce oxidace povrchu ve vnějším prostředí.

Ten, kdo si chce ušetřit každoroční dřinu s natíráním nebo problémy se zkroucenými a popraskanými plastovými okapy, může si pořídit okapy z pozinkované oceli, které už jsou opatřeny ochrannou vrstvou laku. Jejich hlavní výhodou jsou minimální požadavky na údržbu. Díky povrchové úpravě není třeba okapy natírat minimálně 50 let. Švédská ocel zaručuje vysokou pevnost výrobku a barevná povrchová vrstva mu poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy a zaručuje stálobarevnost.

10 dobrých rad, jak postupovat při revizi střechy před zimou

  1. Zjistit stav střešní krytiny.
  2. Prověřit oplechování střešních prvků a průniků (komínů, světlíků, vikýřů, odvětrávacích prvků).
  3. Vyčistit plechy za komínem, vikýřem nebo střešním oknem (pokud je třeba), aby mohla odtékat voda.
  4. Prohlédnout okapy, odtokové roury (dát pozor zejména na prohnuté žlaby, pokřivené nosné háky či těsnost jednotlivých dílů).
  5. Vyčistit okapy od spadaného listí a dalších navátých nečistot.
  6. U starších pozinkovaných okapů dát pozor na korozi a u plastových prověřit možné popraskání vlivem mrazu.
  7. Zkontrolovat těsnění (pozor na jeho zpuchření!!) a kvalitu nátěrů střešních dřevěných oken.
  8. Důkladně projít podkroví, zda někde nezatéká, nebo dokonce netvoří-li se na částech dřevěných krovů houba a zaplísnění.
  9. Nasumarizovat množství poškození uvedených částí (pokud jde o malé závady, ty odstraníme sami, u velkých zavoláme odborníky).
  10. Revize by měla být minimálně jedenkrát do roka, optimální je ale dvakrát - před a po zimě.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com