Střecha patří do obálky domu a jsou na ni kladeny podobné požadavky jako na podlahy v přízemí a stěny objektu, navíc je zatěžována povětrnostními vlivy, sněhem, vodou a větrem. Podle tvaru lze střechy dělit na sedlové, valbové, polovalbové, stanové, věžové, mansardové či pultové. Podle sklonu pak na ploché, šikmé či strmé. Střecha se skládá z nosné střešní konstrukce a střešního pláště. Nosnou střešní konstrukcí rozumíme tu část střechy, která přenáší zatížení od vlastní hmotnosti, hmotnosti střešního pláště, přídavných konstrukcí a prvků i klimatických vnějších vlivů – větru, sněhu a vody – do svislých částí budovy. Současně musíme počítat také s provozním zatížením, které je závislé na tom, zda je střecha pojízdná, či pochůzná, případně zda počítáme pouze s příležitostnou údržbou. Střešní plášť se nachází nad nosnou konstrukcí střechy, případně pod ní, jde o část střechy, která obsahuje základní a doplňkové funkční vrstvy. Základními funkčními vrstvami jsou krytina (jako hlavní hydroizolační vrstva) a nosná vrstva střešního pláště. Doplňkové vrstvy zajišťují požadované parametry (tepelně-izolační, akustickou, podkladní, parotěsnou a stabilizační funkci, případně jinou, vyplývající ze zvláštní konstrukce dané střechy). Střecha může mít jeden či více střešních plášťů, u víceplášťových střech jsou jednotlivé pláště odděleny vzduchovými vrstvami.
Základem je taška pálená
Střešní krytina je vrstva, která poskytuje všem ostatním vrstvám střešního pláště základní ochranu před povětrnostními vlivy. Její výběr závisí především na nosnosti krovu a sklonu střechy, mnohdy je nutné volbu podřídit typu i barvě, obvyklým v dané lokalitě. Od střešní krytiny očekáváme také určitou odolnost vůči povětrnostním vlivům, trvanlivost a kvalitu. Kromě dalších aspektů se krytiny dělí na skládané a povlakové. Mezi skládané patří pálené či betonové tašky, břidlice a další používané deskové materiály, povlakové jsou naproti tomu pásové asfaltové krytiny či fólie na bázi plastů, které dovolují vytvořit bezešvé plochy, nepropustné vůči vodě. Tradiční skládanou krytinou v našich zemích je bezesporu taška pálená s hladkým povrchem a dlouhou životností, výhodou je množství tvarů a barev, lze ji glazovat. Technické parametry udává výrobce – to znamená povolený či doporučený sklon střechy (obvykle to je 22° až 30°), laťování, použité izolační materiály i způsob pokládky. Hmotnost tašek je 40 až 50 kg/m2, výhodou je vysoký tepelný odpor, dobré akumulační i zvukově-izolační vlastnosti, příznivý součinitel prostupu vodních par a životnost až 100 let. Součástí střešního krytinového systému jsou i doplňkové prvky – hřebenové, větrací, sněhové zábrany, ozdobné a podobně.
Beton, či cement
Možnou obdobou výše uvedeného typu je taška betonová. Ve vzhledu se příliš neliší od tašky pálené, je barevně variabilnější a je možné ji běžně použít na střechy se sklonem od 17°, některé systémy dokonce už na střechy se sklonem pouhých 7° až 12°, nevýhodou však je jejich hmotnost (45 až 70 kg/m2), musí jim proto odpovídat dimenzování krovu. Mají velmi dlouhou životnost, časem se zvyšuje jejich pevnost. I zde jde o celý střešní systém s doplňkovými prvky. Dalším typem je vláknocementová krytina, která nahradila původní velmi rozšířený, avšak pro obsah azbestových vláken zdravotně závadný eternit. V nabídce jsou lisované nebo profilované desky, často i povrchově upravené, ve velké barevné škále. Hodí se pro sklon střechy od 15°, hmotnost je 12 až 21 kg/m2, pod touto krytinou musí být odvětraný prostor. Desky jsou lehké, otěruvzdorné a odolné. Nevýhodou je problematická výměna při možném poškození, protože tato krytina není pro svou křehkost pochozí. Desky jsou používány také jako obklad stěn.