Stálezelené jehličnany se postarají o poměrně stabilní efekt.
Při pohledu do historie je zřejmé, že stromy byly v podstatě lidskými společníky. V první řadě plnily praktickou funkci třeba větrolamů, svými kořeny zpevňovaly hráze rybníků, kvetoucí druhy byly oblíbenými léčitelskými nebo dokonce medonosnými rostlinami. Je velká škoda, že hlavně mohutné a širokokorunné stromy se dnes mnohdy považují za přítěž. Koneckonců opravdu mohou působit komplikace, rostou-li v těsné blízkosti domu, ale přesto bez nich žádná zahrada nebude tak přitažlivá, jako když na ní roste krásná solitéra v trávníku nebo ovocné stromy v sadu za domem.
Velkou výhodou stromů je pestrost sortimentu, takže pro každé roční období lze vybrat vhodný druh. Přeje si někdo strom kvetoucí na jaře, nebo takový, který se v létě pochlubí zajímavě zbarvenými listy či chutnými plody? Na podzim se zase všechny stromy rozehrají nejpestřejšími barvami a v zimě přicházejí na řadu ty, jež zaujmou specifickým hábitem nebo dekorativní kůrou. Co je dobré vědět o stromech, než se vydáte do zahradnictví?
Opadavé listnáče mnohdy potěší i krásnými květy.
Celoroční krása
Stálezelený sortiment je nesrovnatelně užší než opadavý, širší nabídka se najde především mezi jehličnany. Dobrou volbou budou různé druhy smrků (Picea) i borovic (Pinus), které mohou být zavětvené až k zemi, nebo si lze pořídit zapěstovaný strom s odvětveným kmenem. Tato úprava bývá běžná například u borovice černé (Pinus nigra) a borovice lesní (Pinus sylvestris), ale za takové výpěstky se výrazně připlácí. Co se týče stálezelených listnáčů, dá se zakoupit například bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica), což je původně keřově rostoucí dřevina, která se roubuje na kmínek. Leckdo ocení, že nedosahuje tak velkých rozměrů, takže se hodí i na menší zahrady.
Habr nepatří jen do klasického živého plotu, vynikne i v podobě palmet nebo jako přírodní solitéra.
Zaujmou pestrým kabátem
Platany, pyžamové javory nebo třeba břízy jsou v zahradní architektuře oblíbenými pomocníky pro vytvoření celoročně krásné zahrady. Mohou se totiž pochlubit výrazně zbarveným kmenem nebo zajímavou kůrou, která se u jednotlivých druhů může různě odlupovat. V případě platanu jde o kůru maskáčovou odlupující se deskovitě. U bříz je zase typické papírovité odlupování kůry, která bývá nejčastěji čistě bílá, ale některé břízy ji barví třeba i do světle oranžova. Podobný styl odlupování se najde u javoru šedého (Acer griseum) – ten svou medově zlatou kůrou zaujme už na dálku. Skupina pyžamových javorů si svůj název vysloužila díky pruhovanému kmeni, na němž se většinou střídají odstíny zelené a hnědé, někdy třeba s příměsí okrové. Mezi „pyžamáky“ patří například javor Davidův (Acer davidii) nebo javor hrubý (Acer grosseri). I když se kůra těchto stromů barví do poměrně výrazných odstínů, svou krásu odhalí hlavně během vegetačního klidu, tedy po opadu listů v listopadu přibližně do poloviny května, pak štafetu zase převezme bujná zeleň.
Břízy nejvíc vyniknou ve skupině.
Trpaslík, nebo obr?
Otázka velikosti se samozřejmě odvíjí od rozměrů zahrady, protože i strom by měl být úměrný okolí. Zatímco do nejmenších zahrádek budou správnou volbou keřoví roubovanci, kteří často nepřerostou třímetrovou výšku, na velké pozemky si bez obav lze dovolit i velikány, již po několika desítkách let dosáhnou klidně pětadvacetimetrovou hranici.
