První zmínky o soli najdeme už ve starověku, v arabském, řeckém nebo hebrejském písemnictví. Tradičně se jí říká i "bílé zlato", neboť se kdysi opravdu jako platidlo používala. Římský konzul Livius Solinator se proslavil i tím, že díky solným daním pokryl náklady na druhou púnskou bitvu s Kartágem. Majetek získávaný obchodem se solí přinášel užitek Keltům, Byzancii i Benátkám. Na druhé straně Indiáni a jiné přírodní národy o soli nevěděli, dokud se k nim nedostala naše civilizace. Není všechno zlato, co se bělá Sůl v sobě skrývá i symboliku. Pro nás je například symbolem pohostinnosti. Naši předkové házeli miminkům do pokrývek několik hrstí soli, aby jim zajistili pevné zdraví, návštěvu vítali chlebem a solí, rozsypaná sůl pak předznamenávala neštěstí. V dnešní době se sůl chápe především jako nepostradatelná ingredience do jídla. Díky ní organizmu dopřejeme nejen skvělou chuť jídla, ale i množství stopových prvků (jód, fluór, hořčík, vápník atd.). Všeobecně mluvíme o kuchyňské a mořské soli, mezi kterými je však zásadní rozdíl, a to nejen ve způsobu získávání. Mořská sůl obsahuje asi sto prvků, kuchyňská jen prvky dva. Jedním z nich je chlór, který je tak koncentrovaný, že pohár takovéhoto koncentrovaného roztoku by mohl člověka i usmrtit. Všeobecně známý je už i fakt, že sůl je v konečném důsledku pro zdraví škodlivá. Na vině je sodík. Podle odborných studií existuje přímý vztah mezi solí (tedy sodíkem) a výškou krevního tlaku. Sodík totiž zadržuje v těle vodu, čímž dochází k zvyšování krevního tlaku, a tím k vyššímu riziku chorob srdce a cév. Vysoký krevní tlak může způsobit i selhání srdce, mozkovou mrtvici a další. Při omezení konzumace soli se krevní tlak sníží až o 5 čísel (např. z horních 150 na 145). Někteří z nás se rozhodnou pro zdravotní problémy nesolit vůbec. Ale i to je chyba. Tehdy totiž může nastat opačný problém: snížení hladiny inzulínu a vyšší obsah cholesterolu v krvi. Jako ve všem, i tady tedy platí: Střídmost nadevše. Důležitá je již příprava Vařit se solí, to není umění, ale vařit bez soli… Ale i tak to jde. Moderní věda dokázala, že zdravé stravování začíná už při vaření. Správná volba varného nádobí je rovněž důležitá jako vaření z čerstvých potravin. V současné době se jako nejvhodnější materiál pro varné nádoby ukázala kombinace chrómu a niklu, která nerezaví a nepodléhá oxidaci. Díky technologickým inovacím a neustálému zdokonalování výroby tak můžeme vařit i bez soli, kdy využijeme jen sůl, která je již obsažená v potravinách. Pro tento šetrný způsob vaření jsou určeny tzv. parní hrnce. Jejich nabídka je nyní dostatečně široká, je tedy určitě z čeho vybírat. Tyto hrnce pracují na principu vaření v páře, při kterém si i bez přidání soli potraviny zachovávají svoji přírodní chuť i vitamíny. Některé z nabízených parních hrnců dokonce dokáží potraviny zpracovat i bez přidání vody. Páru dokáží vytvořit a potraviny tepelně zpracovat s využitím vody obsažené v potravinách. Potraviny se pak vaří ve vodní páře, která se odpařuje z nich samotných. Vaří se při teplotě 90oC, čímž dochází k vysoké pasterizaci. Když se nepřilévá voda, nedochází ani ke změně vůní a chutí. To umožňuje připravovat ve stejné nádobě současně několik různých druhů jídel zachovávajících si svoji původní barvu, vůni i chuť. Takovéto technicky dokonalé nádoby maximálně uchovávají biologické hodnoty potravin, především vitamíny a minerály, které jsou obzvlášť nestálé, rozpustné ve vodě a tucích. Jídlo je pak velmi chutné i bez přisolení, případně jen s minimálním využitím soli, a to raději soli mořské. -Katarína Vargová-