Máte rádi obyčejné svíce, nebo dáváte přednost svíčkám ve skle či v plechovce? Svíčky bez obalu je třeba více hlídat, ty druhé slibují o něco větší bezpečnost a po dohoření vám zůstane nádobka. Ale pozor dávejte na všechny, zejména máte-li doma malé děti nebo psa či kočku.

Na co byste měli myslet

Nikdy, ale opravdu nikdy nenechávejte svíčky bez dozoru. Když se chcete „pojistit“, vložte svíčku bez obalu do hezké zavařovací sklenice, designéři radí využít také skleněné vázy. Výsledek bude efektní, nicméně po odhoření zůstane zbytek rozteklého vosku. I to má rychlé řešení, stačí do vázy nalít horkou vodu a zbavíte se ho.
Někteří lidé stále opomíjejí fakt, že když u nich doma hoří svíčka, pak musí vyvětrat, a pokud pálíte více svíček, vyvětrejte i během jejich hoření. A dejte si pozor na používání většího počtu vonných svíček v uzavřených prostorách, místo příjemné atmosféry by vás v tom lepším případě mohla rozbolet hlava.

Z čeho můžou být

Mnohé svíčky se stále vyrábí z parafínu. Prodává se měkký i tvrdý, což se okem nemusí rozpoznat, ale zjistíte to, kdybyste mohli do svíčky rýpnout nehtem. Půjde-li to jako po másle, držíte s největší pravděpodobností měkký parafín, a naopak. Kdo pálí svíčky často, ví, že parafínové jsou bílé, ale materiál se běžně probarvuje. Někomu přijde vhod, že parafínové svíčky de facto nevoní, a komu by aroma chybělo, vybere si produkt s přidanou vůní.
Mezi tradiční materiály patří včelí vosk, svíčky se vyrábí stočením voskových plátů neboli mezistěn, v nichž včely schraňují med, případně se vosk rozpouští a lije do forem. Samy o sobě příjemně voní po medu. Dále se používá například palmový, kokosový či sójový vosk, své příznivce si najdou také gelové produkty. Vosky se někdy kombinují, dají se probarvovat, a když se do nich přidá aroma esence, budou vonět.
Zajímavou alternativu představují svíčky zhotovené z použitých rostlinných olejů v gastro provozech, samozřejmě po úpravě. Což je skvělý počin, jak zužitkovat to, co by jinak skončilo v odpadu.

Malý, ale důležitý knot

Nejčastěji se používá bavlněný knot, byť se můžete setkat i se syntetickým provedením. Až praxe vás naučí, jak bavlněný knot vybírat. Souvisí totiž s tloušťkou i výškou svíčky, materiálem i sám se sebou, může být impregnovaný. Když bude opravdu tenký, nelze vyloučit, že při hoření se ve svíčce vytvoří „lavůrek“, a ten může knot zhasnout. Nadmíru silný knot údajně vede k tomu, že vosk bude z vnějších stran skapávat. A když vidíte, že nehoří pěkně, ale spíš kouří či se na jeho konci objeví černá kulička, svíčku zhasněte a knot zastřihněte. V posledních letech se začaly prodávat i svíčky s dřevěnými knoty.

Rada na závěr: Nesfoukávat, ale zhášet

Když plamen sfouknete, začne to u vás doma pěkně čadit a kulantně řečeno nevonět. Navíc se může stát, že odfouknete i pár kapek vosku, a bude-li svíčka stát v otevřeném svícnu, „ozdobíte“ si jimi okolí. Vhodnější je na svíčku použít takzvané zhášedlo, nebo ji zhasnout mokrými (nasliněnými) prsty. A půjde-li o svíčku ve skle s víčkem, které jste nechali ležet bokem, víčko na ni přiklopte. Ovšem někteří to dělají ještě jinak: knot ponoří do vosku, a až zhasne, narovnají ho. K tomu použijte například špičky nůžek, ale zvládnete to třeba i se špejlí.