Ve Francii si neumějí představit zakončení večeře bez sýru se sklenkou vína – zatímco u nás - stále ještě často - znamená sýr především „taveňák“ namazaný na housce. Stále jsme především (podle spotřeby) národem pojídačů tavených sýrů. A pro někoho je návyk na ně tak silný, že se mu od nich také špatně přechází k jiným. Tavený sýr – proč ne? Ale jenom občas. K různým příležitostem bychom měli vyzkoušet všechny dostupné sýry. A to není jednoduché; sýrů je nepřeberně.
U nás je, kromě obliby sýrů tavených, ještě – nebo právě proto – sýr spojován spíše s nějakým tím „menším, rychlejším a odbytějším“ jídelním chodem – nejspíše s rychlou snídaní nebo malou svačinou. Asi si jej nespojujeme s opulentní večeří anebo jej nepovažujeme za naprosto nezbytnou tečku za obědem.
Ale už i u nás se sýrům všeho druhu holduje podstatně více
než v minulosti, a tak v nejedné domácnosti už zdomácněl vedle poklopu na syrečky také speciální prohnutý nůž na sýry se dvěma hroty, a dokonce třeba i další speciální nástroje na krájení různých typů sýrů: struhadla a „škrabky“ na tvrdé sýry (struhadlem odřezáváme ze sýra hobliny). A nebo také speciální struna na vysokém rámu, kterou řežeme třeba nivu.
Pro ty, kdo ještě lpí na tavených sýrech: měli byste vyzkoušet nějakou tu zdravou inovaci – už kvůli sobě – a naučit změnám také děti. Místo bílé housky vezmeme celozrnný rohlík nebo ciabattu – a místo „taveňáku“ čerstvý
(nezrající) sýr – třeba ten kulatý, balený ve fólii. Namažeme jej na pečivo a můžeme přikořenit – bazalka, oregano, čubrica, nebo ještě kolečko rajčete a přikápnout olivovým olejem. Nebo nekořeníme a vychutnáme si skvělou kombinaci pečiva a sýra.
Rozličnosti servírovaných sýrů i role, jakou sýry hrají v naší národní kuchyni, se zřejmě budou neustálým cestováním a poznáváním cizích pochutin stále rozšiřovat. A nemusíme nikam jezdit, stačí se pro začátek jednou pomalu projít podél „sýrového“ regálu v supermarketu a pozorně se dívat a pečlivě číst etikety na sýrech všech druhů, vůní i chutí...
-ag-Foto: Archiv In
