Batolata si nehrají. Zní to podivně? Psychologové totiž označují hru dětí v tomto období slovem experimentace. Z hlediska vývoje člověka je experimentace velmi důležitá. Na rozdíl od hry je nepředvídaná, nahodilá a nemá určený cíl. Pokoj pro maličké Autor: archiv Batole leze, prohlíží předměty, tluče do nich nebo jimi mává a především - zkoumá jejich účel. Pro vývoj hrubé motoriky a stimulaci smyslů jsou ideální například různé koberečky nebo dečky s aplikacemi zrcátek, pískacích hraček a hlavně plné tvarově a barevně bohatých ploch. Človíček v tomto věku smysl předmětů příliš nechápe, ale zajímají ho. Dáme-li mu do ruky třeba tužku, pravděpodobně ji začne olizovat nebo tlouct kolem sebe a až později zjistí, k čemu je užitečná. Zajímavý je experiment psycholožek Nardiniové a Haushoferové, podle nichž je prvotní výtvarný projev dvouletého šimpanze vyspělejší než dvouletého dítěte. Rozdíl je v tom, že dítě tuto fázi rychle překoná. Šimpanz ne. Pubertální dorostenec Dítě si hraje v pravém slova smyslu teprve v předškolním věku. Vytváří něco nového, například hrad z kostek, a začíná být soutěživé. Hra má konkrétní cíl - a potřebuje vhodné místo. Dětský nábytek nemá jen účelovou zařizovací funkci. Autor: archiv Snaží se všemožně podpořit hru. Měl by činit dětský svět barevnější, aby inspiroval ke kreativitě ve všech směrech. Takový nábytek bývá velmi výrazný, a co se líbí šestiletému dítěti, za to se pubertální dorostenec stydí - proto by i detaily dětského pokoje měly odpovídat právě tomu věku dítěte, v kterém se reálně nachází. Vnitřní svět malého človíčka a dospívajícího člověka se přece liší a měl by se lišit i ten vnější. Co se stolem? Jak dítě roste, je u nábytku vedle podpory kreativity a vysoké míry bezpečnosti (minimum ostrých rohů, vhodné výškové proporce atd.) stále podstatnější variabilita a funkce. Se vstupem do školy přichází nový problém: vybrat pracovní stůl. Měl by mít schopnost částečně se proměňovat a přizpůsobovat se různým činnostem, protože školák nejen sedí nad úkoly nebo u počítače, ale také rýsuje, kreslí, čte nebo modeluje. Vhodné jsou poličky v dosahu stolu, do nichž je možné umístit knihy a školní potřeby. Ideální jsou odkládací plochy, které mohou být součástí stolu nebo se dají řešit pojízdnými kontejnery. Bude-li stůl výškově nastavitelný a pojízdný (s brzdou u koleček), zvolili jste nejlepší řešení. Teorie houpání Samostatnou kapitolou je židle. Vybíráme ji s ohledem na design a barvy (vždy s dítětem - bude jeho), ale zejména na pohodlí. Měla by mít dostatek kloubových mechanismů pro vhodnou regulaci sklonu opěráku, výšky i úpravu Autor: archiv područek... a hlavně by měla pružit - houpat se. Fyziologové totiž zjistili, že pohupování na židli vhodně podporuje prokrvení mozku a vede k vyšší mentální aktivitě, což se obzvláště ve školním věku hodí. Hračky a skříňky U menších školáků bychom pro samo vzdělání neměli opomíjet, že jsou to především děti, a ty si rády hrají - ale už s menší ochotou hračky uklízejí. Nenuťme je rovnat úhledně autíčka nebo panenky do otevřené police. Uzavřenou skříňku, která ledacos milosrdně ukryje, potomek rozhodně ocení. Pravdou je, že se i s hračkami stejně rozuteče do ostatních pokojů a pohodlně zakotví třeba v obývacím pokoji. Patrně se k němu přidá také někdo z dospělých, protože schopnost hrát si nás s dětstvím neopustila. Podle holandského filozofa Huizingy je přece člověk od přírody spíše "homo ludens" (člověk hrající si) než "homo faber" (člověk pracující). -jap-