Pokud se rozhodneme pro tento typ tepelného čerpadla, je nejvhodnější volbou systém čerpací a vsakovací studny. Zde prochází voda ze zdroje výměníkem tepelného čerpadla, kde předá část tepla a vrací se zpět do země druhou, takzvanou vsakovací studnou. Obě studny by měly být od sebe vzdáleny minimálně 10 m. Základním předpokladem pro realizaci tohoto typu tepelného čerpadla je dostatečně vydatný a stálý vodní zdroj, nezbytné je i vhodné složení vody.

ČTĚTE TAKÉ:

Dalším možným způsobem je jednorázové čerpání podzemní vody z vrtu - ze studny, kdy je voda, která již odevzdala své teplo, vypouštěna bez užitku do vodního toku. Tento způsob může být ohrožen občasným nedostatkem podzemní vody, je tedy nutné provést hydrogeologické posouzení vydatnosti tzv. čerpací zkouškou - po 14 dnů je ze studny odčerpávána určitou rychlostí voda, pokud se v tomto období nevyčerpá a nedojde ani k úbytku vody v okolních studnách, je možné tento systém instalovat a majiteli může být vydáno povolení k využívání podzemní vody.

V systému voda-voda může být využita i povrchová voda - tedy z rybníku či z řeky, zde je výměník, tvořený plastovými trubkami, volně ložen na dno rybníka či řeky a vrt není třeba. Využití vody z povrchového zdroje musí povolit správce toku, tedy příslušné povodí, obecní úřad nebo meliorační správa.

Výhodou těchto systémů je vysoký topný faktor, ovšem je nutný pravidelný servis - většinou jde o otevřené systémy, vyžadující pravidelnou údržbu výměníků a filtrů.

Slovo zákona:

Vrty pro tepelná čerpadla systémů země-voda a voda-voda jsou podle zákona o vodách 150/2010 Sb. považovány za vodní díla, s jejichž povolováním je vydáváno i povolení k nakládání s vodami. Vrt může tedy realizovat „osoba s odbornou způsobilostí v oboru hydrogeologie“, kterou může být jedinec nebo odborná firma. Vrt zasahuje do hloubky desítek metrů pod povrchem země a nesmí negativně ovlivnit hydrogeologii území - tedy množství a kvalitu vody, pevnost podloží a podobně.

Foto: Thinkstockphotos.com, Green Gas DPB, a. s.