Začalo to v dubnu pergolou. Máme jako jediní široko daleko pergolu se střešními okny, abychom mohli větrat. Ba ne, je to kvůli tomu, abychom nepřišli o světlo v obývací části domu. Nejdřív jsme se toho báli, ale pak jsme zjistili, že to úplně blbě nevypadá, svůj účel to splnilo a každý na to zírá, proč to jako takhle máme. Prostě máme.

Pak přišla druhá fáze, dlažba na terasu, už když byl hotový ten kousek zastřešený, tak jsme tam nanosili nábytek a já tam začala snídat v župánku. Je to prostě nepopsatelná krása, koukáte do lesa, ptáčci řvou jak zběsilí a já u toho popíjím kafíčko. Teď přemlouvám manžela, aby mi tam někde ke stěně umístil žebřiny na cvičení, abych se mohla v tom župánku hned po ránu pěkně protáhnout. Zatím se mu nechce. Prý to nebude pěkné.

Naše fenka je z terasy poněkud nesvá. Teď totiž neví, u kterých dveří má hlídat, nechápe, proč ji nechceme už vevnitř, do toho začala poprvé hárat, musíme vydržet.

Terasa se už ale obkládá třetí týden, do toho jen schody jim trvají 5 dní. To zase bude raketa, za tu práci. Osobně jsem se stavebníka ptala, kolik to bude stát. A osobně mu pak řeknu, co si myslím o nedodržování slova.

Naše garáž už to má také za sebou a je nádherná, s tou fasádou a v barvě bílé. To dělali stavebníci dohromady s tou terasou, jen to pokládání dlažby na terče je nekonečné. Často myslím na původního majitele, proč dělal terasu tak ohromnou. Nejenom že vše stojí hrozně peněz, ale co ty kytky na to? Já už musela zainvestovat do samozavlažovacích truhlíků, protože něco zvládnu opravdu zavlažit jen jednou týdně! A přece musím mít nejkrásnější balkón široko daleko, když už jsme tam ten balkón museli nechat!

Ale teď mě ještě čeká investice do nějakých nádherných zajímavých neotřelých a drahých květináčů, truhlic či co já vím, které dám na terasu, která je pouze na okrasu a ze které může kdekdo spadnout, když tam nebudou ony květináče. Zvlášť, když se netrefí na schody, a to se může stát. My už víme, že se to může stát.

Téma: Zahrada

Věčné téma ZAHRADA! Jsem hrozně ráda, že mám kolem sebe dobré duše, které mi pomáhají. Tu nějaký ten keřík, kytičku či dobré slovo pro mne mají, a já tak mohu něco zasadit, a pořád čekám, že z toho jednou bude krásná a tajemná zahrada plná zajímavých zákoutí. Zatím stále fotbalové hřiště a jediné, co je zajímavé, že tam čas od času něco uschne nebo je vyndáno z hlíny ven a ráno to na vás u dveří kouká a ani nedutá. Taková jedna růže už to nepřežila a druhá čeká na záchranu, ale asi to nedopadne.

Prý ale i náš pes jednoho dne dostane rozum a my si koupíme jinou hrušku.

Zdravím všechny z Mlak, kde je opravdu krásně a lidé stále dobří.