Dřevoplastová terasa navozuje vzhled dřevěných prken, oproti dřevu však nevyžaduje pravidelné ochranné nátěry a netvoří třísky, které se nám zadírají do bosých nohou. Teoreticky by neměla podléhat hnilobě a nepřiláká dřevokazný hmyz, jenž plastovou složku neshledá jedlou. U staré chalupy terasa z WPC nebude citlivým řešením, ale u moderní novostavby nás určitě nepohorší. Materiálem lze obložit i bazén, dají se do něj zabudovat efektní LED svítidla, instalace je jednoduchá a čištění můžeme provést jednoduše hadicí nebo wapkou.

Stane se ale, že dřevoplastová terasa už po roce zešedne, začne se drolit, kroutit a najdou v ní zalíbení různí rychle množící se broučci. Příští sezonu už prkna začnou praskat a jsou na vyhození, a vy najednou zjistíte, že modřín zase také není tak drahý, jen se prostě čas od času bude muset něčím přetřít.

Zatímco u masivu a dlaždic rozdíly v kvalitě nebývají tak markantní, v případě dřevoplastu skutečně záleží na tom, jakým způsobem byl materiál vyroben. Kvalitní dřevoplastová prkna procházejí testy odolnosti a zdravotní nezávadnosti, jejichž výsledky se výrobce jistě rád pochlubí. Certifikace PEFC pak svědčí o tom, že byl materiál vyvinut s ohledem na životní prostředí a jeho výroba nenarušuje biodiverzitu. Zásadní je pak pověst firmy, její reference a dlouholetá záruka. Pokud je vám slibováno, že terasa vydrží bez problémů třicet let, ale v záruční listině jsou uvedeny jen dva roky, pak terasa nejspíš nevydrží déle než ty dva roky.

Velice důležitý je také způsob montáže: nejdelší trvanlivost budou mít terasy montované na hliníkových profilech a vyplatí se do nich investovat, ačkoli profily dřevěné a plastové lákají nižší cenou. Hliník je ze všech materiálů nejstabilnější, nekroutí se, nepodléhá vlhkosti ani zubu času.