Hned na začátek – nejsem žádný kuchařský neumětel, a ač muž, u sporáku trávím spoustu času. Baví mě to. Odreaguji se u toho, takže jsem to třeba já, kdo na chalupě s kamarády dělá guláš pro třicet lidí na klasických kamnech. Takže tlakový hrnec je pro mě výzva – jak z něj bude chutnat guláš?

Velký kus

Přišel poslíček a donesl mi balíček. Tedy pořádný balík, protože se v něm objevil tlakový hrnec Sencor SPR 4000BK, který je opravdu pořádně velký. Už jen ta hmotnost – 6,7 kilogramu! Velikostně výrazně překonává klasický tlakový hrnec, který mám doma (podívejte se do videa nebo galerie), a abych ho mohl zasunout do velké zásuvky na hrnce, musím vyndat ohromné množství původního osazenstva. Takže by bylo lepší, kdyby zůstával na kuchyňské lince, ale tam se mi zase nevejde.

Co všechno v sobě zahrnuje? Příslušenství skoro žádné – podložku pro vaření v páře, dvě lžíce, aby se nepoškodil teflonový povrch vkládaného hrnce o objemu 4,8 l, a odměrka.

Vzhledově je to povedený kus – takové velké černé vajíčko s ventilem navrchu a displejem v přední části. Je tu několik logicky umístěných tlačítek a patnáct nápisů jako Meat, Fish, Slow Cook až po Soup. Ty se podsvětlí, když si tuto volbu vyberete.

Vzhůru k varu

Končí okukování, jde se vařit. Víko se otevírá pomocí dvojí pojistky. Podlouhlé tlačítko nahoře vepředu se musí zmáčknout a vysunutá klička se pootočí. Odskočí víko a je tu opravdu docela velký hrnec.

Jelikož je možné vařit i bez víka, využívám toho a jmu se dělat guláš tradičně – cibulku osmahnout dohněda, aby měl guláš barvu. Pak maso. Bohužel se zdá, že výkon ohřevu není dostatečný, aby se maso zatáhlo. Navíc jde spíš o hrnec a ne kastrol, takže styčná plocha s topnou spirálou je příliš malá. Nakonec mě to přestane bavit, naházím všechny ingredience do hrnce, nastavím Slow Cook a nechám to být.

V ohromné plachtě návodu se ale nedozvím nic. Jednak je tu češtině vyhrazena jen malá část a jednak je tu napsáno jen to, že Slow Cook je na 1,5 hodiny. To moc slow není. Uvidíme.

Hrnec si jemně pobublává a pofoukává. Velká výhoda tedy je, že nepíská a nefuní jak můj klasický papiňák. Toho se i moje děti bojí. Za hodinu se rozhodnu se na jídlo podívat, a když tak něco přihodit. Dá se to. Podle návodu otevírám a… Maso je tvrdé. Tak nic. Přidávám sůl a ještě trochu papriky. Další půlhodina maso nezměkčí. Buď stará kráva, nebo je problém v hrnci. Tak ještě jednou 1,5 hodiny. Po třech hodinách Slow Cook je konečně guláš hotov. Ještě dochucuji česnekem, majoránkou…

Výsledek? Asi mám radši, když chodím k hrnci každou půlhodinu, dolévám podle potřeby vodu nebo pivo, ochutnávám, dolaďuju. Výsledek je podobný, ne však stejný.

Něco jiného

Bylo by hloupé uvařit jen guláš. Tak druhý den zkusím použít hrnec jako rýžovar (k večeři) a další oběd si uděláme s manželkou dušenou zeleninu na páře. Nikde však není napsáno, kolik vody se přidává k rýži. Stejně jako u normálního varu? Nebo méně? Bohužel výsledek je žalostný. Rýže na program Rice je rozvařená. Zkouším zeleninu a totéž. Chtělo by to nějaký návod, jak vařit. Jenže ten není. Neexistuje. Takže bych musel zkusit uvařit rýži jinak. Třeba třikrát, třeba bych našel vhodný poměr.

Závěr

Popravdě řečeno, tlakový hrnec mě nepřesvědčil. Nechám si svůj klasický. Guláš budu dělat dlouho, rýži klasicky v hrnci a zeleninu raději zapeču v troubě. Tenhle tlakový hrnec Sencor za 3990 Kč se může využít jako takový ten multifunkční hrnec, kam všechno vrznete a pak vám vznikne eintopf. Kdo tohle má rád, kdo nerad vaří a stojí u sporáku, ten to ocení. Ocení i to, že je to tichý společník (až na to otravné pípání při volbě programů) a snadno se udržuje. Vidím ho jako dobrého společníka třeba někam do panelákových garsonek, kde je dvouplotýnka, nebo na chatu.