Většina druhů tlustic pochází z Jižní Afriky a dokáže se přizpůsobit dlouhému období sucha. Teploty pod 7 °C ale tyto sukulenty mohou zahubit, takže je v našich podmínkách pěstujeme jako pokojové rostliny. Tlustice se rády letní na terase a v zimě upřednostní chladnější prostředí mezi 10 a 20 °C; pokud jim tyto podmínky nejste schopni dopřát, nic tragického se nestane, jen se nedočkáte květů.
Tlustice vejčitá nese lístky na načervenalých stoncích, které postupem času sílí a dřevnatí. Pravidelným zaštipováním a tvarováním můžete dosáhnout bonsaje ve tvaru malého stromku se silným kmínkem.
Crassula ovata gollum ve stylu bonsaje
Nároky na pěstování má tlustice vejčitá opravdu minimální. Potřebuje jen dostatek světla a přiměřenou zálivku. Přelití je snad to jediné, co ji může zahubit. S vodou tedy opatrně; v horkém létě zalévejte kvečeru, kdy už teploty klesnou, a použijte přitom odstátou vodu pokojové teploty. Přes zimu zálivku omezte na minimum, zvláště pokud tlustici zimujete v chladu. Na nedostatek vláhy rostlina upozorní tím, že začne shazovat listy, díky úžasné regenerační schopnosti se ale zjara opět zazelená. Jestliže ji však přelijete, listy začnou žloutnout a stonky vadnout. V tom případě umístěte rostlinu do tepla a nechte substrát proschnout, aby se do kořenů nepustila hniloba.
S tlusticí v květináči se nemusíte bát o zdraví domácích mazlíčků, protože její listy nejsou jedovaté, naopak se jim připisují léčivé účinky. Jejich tvar připomínající drobné penízky pak dal vzniknout pověsti, že tlustice přináší svým majitelům bohatství.
Něco takového samozřejmě nebylo vědecky ověřeno, z botanického hlediska ale tlustice přesto oplývá zvláštní schopností, která se u jiných rostlin jen tak nevidí: ve vedru přes den uzavírá dýchací průduchy, čímž se brání ztrátě vody, a oxid uhličitý potřebný k fotosyntéze přijímá až v noci. Tlustice je z tohoto důvodu považována za rostlinu vhodnou do ložnice, protože se s vámi během spánku nebude dělit o kyslík.