První zásadou kvalitní distribuce vody je její neustálý pohyb v potrubí, samozřejmě v okamžiku, kdy se na některém místě v domě otevře armatura. Voda nesmí nikde zůstat stát. Toho se dosáhne jedině tzv. kruhovým vedením instalace, která v případě odběru okamžitě uvede vodu v pohyb a „propláchne“ tak celý rozvod. Druhou zásadou správně navrženého rozvodu je kvalitní izolace potrubí, která nejenže snižuje náklady, ale brání udržováním teploty rovněž vzniku mikroorganismů. Studená voda se nesmí ohřívat a teplá zas ochlazovat. Nízké náklady a eliminace následků havárií zajistí jen kvalitně provedené spoje potrubí.

Hlavně plast

A jaké potrubí se dnes používá? Naštěstí už dávno minuly doby, kdy se vedla voda v olověných trubkách. Pokud je ještě někde najdete, rychle je vyměňte. Dnes se voda v domě rozvádí především v plastu. Používá se především polypropylenový materiál (PP-R), který je levný, lehký a snadno svařitelný. Toho se mnozí lidé bojí, ale právě jednoduchým svarem, který se provádí dvouhlavou polyfúzní svářečkou, lze rychle a jednoduše vytvořit spoj, který je pevný, stálý a věčný. I zde je třeba ale trochu přemýšlet. Trubky pro teplou a studenou vodu mají jiné charakteristiky. Takže není dobré dělat vše z jednoho typu. Ta na teplou vodu má tlustší stěnu a vydrží jak větší tlak, tak samozřejmě i vyšší teplotu. Problémem je jejich stárnutí vlivem tepla.

Ovšem doba pokročila a klasické PP-R trubky jsou už dnes pomalu výjimkou. Materiál se posunul na PP-RCT, což jsou materiálově výrazně kvalitnější trubky, které zvládnou mnohem vyšší tlak, takže mají tenčí stěnu. Jejich vnitřní průřez se tak může snížit při zachování průtočnosti. Je tak možné vysekávat menší drážky, vytvářet menší souběžná potrubí apod. Navíc jsou lehčí.

Ale je tu i mnoho dalších materiálů. Například síťovaný polyetylen (PE-Xa) nebo modifikovaný polyetylen (PE-RT) se používají na vedení vody v trubkách ohebných, měkkých a extrémně odolných, a to jak chemickým sloučeninám chloru, tak i vyšším teplotám (až 95 °C).

Jenže to není z výběru všechno. Existují samozřejmě i kovové trubky. Měděné se musí pájet, ale jsou esteticky i technicky dokonalé. Ideální jsou do historických objektů a také tam, kde je třeba vést v trubkách vyšší teploty.

Ovšem dá se použít i nerezový vlnovec, který se dá ohýbat a vydrží i vysoké tlaky. Ten se používá především u krátkých spojení, například průtokový ohřívač – vodovodní baterie apod.