Vedle vstupních dveří, které jsou svou výtvarnou formou v podobě písmene V neoddiskutovatelnou připomínkou kubismu, najdeme tabulku s upozorněním na stavební výjimečnost budovy:
„Nárožní trojpodlažní dům se zachovalými prvky tzv. individualistické moderny. Nádvorní strana se zachovalými dřevěnými otevřenými pavlačemi. Zděný objekt vystavěný v roce 1923 v duchu modernismu nese ve hmotě znaky kubismu a doznívající secese s prvky art deco. (Socha V. Horejc, Poloakt ženy s lyrou)“
A tak obcházíme pozoruhodný dům a nestačíme žasnout. Několik odstínů šedé – šedý kámen geometrických tvarů vytváří zdobné sloupky, šedá omítka členěná špaletovými okny tmavého načervenalého dřeva, černá atypická mansardová střecha, jež uprostřed své mohutnosti skrývá třetí patro domu. A především vchod do domu, nad nímž se zvedá obrácené obří V vyplněné dalšími geometrickými variantami téhož prvku, v kombinaci čirého a červeně zbarveného skla. Nad vchodem najdeme balkón se sloupkovitým zábradlím a nad ním Horejcovu plastiku ženy v orientálním stylu, která je však spíše jen vystupujícím reliéfem než skutečnou sochou. Uprostřed rovné linie pak zdobný trojúhelník s oknem, ve třetím patře hrající si na iluzi štítu venkovské chalupy, stejně jako z druhé strany dřevěné sloupky zkrášlené řezbou, připomínající pavlače selských statků 19. století.
V letech 2001-2004 dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Došlo k opravě střechy, výměně oken, obnově fasády. Z léty zanedbávané budovy se vyloupl architektonický skvost. Bohužel však o jeho vzniku není příliš známo. Neví se ani, kdo byl jeho autorem. Je pouze známo, že šlo původně o rodinný dům Ladislava Ducháčka, majitele továrny a obchodu s pianiny. Dnes v přízemí najdeme ordinace praktických lékařů a v patrech jsou bytové jednotky.
ČTĚTE TAKÉ:
- Interiérový design: Moderní kancelář je plná světla a rostlin
- Židle, křesla, stoličky: Inspirujte se pro svůj domov
- Pět tipů pro dětský ráj
Krýšova vlastní vila
Popojdeme asi o 500 metrů Nádražní ulicí až téměř na okraj města, abychom se podívali na vilu místního stavitele a architekta Vladimíra Krýše, který postavil řadu turnovských domů. Také on propadl modernímu pojetí architektury a v době první republiky tvořil ve stylu expresivní moderny s prvky kubismu a rondokubismu a později i v zdrženlivém funkcionalismu.
Vladimír Krýš se nejprve vyučil zedníkem, byl zaměstnán u stavební firmy Österreichisch – Ungarische Baugesellschaft a stavěl cukrovar a rafinérii v Hrušovanech. Po první světové válce prošel kurzem geodézie a kartografie na Karlově univerzitě v Praze. Dále navštěvoval pokračovací kurz na Státní průmyslové škole na Smíchově, ten však nedokončil, protože byl přidělen jako kartograf a kreslič k Francouzskému generálnímu štábu pod vedením generála Pellého. Posléze pracoval v českodubské firmě Josefa Najmana jako polír a kreslič. Díky své pracovitosti a zajímavým nápadům se stal zástupcem majitele a nakonec i tichým společníkem firmy a byl pověřen vedením turnovské filiálky. V letech 1920-1922 vystudoval mistrovskou školu stavební v zednickém oddělení při Státní průmyslové škole v Praze na Smíchově. Během roku 1927 si založil v Turnově vlastní podnik pod názvem Architekt Vladimír Krýš, stavitel, Turnov. K jeho nejzajímavějším projektům patřila vila Antonína Žáka v Turnově, pak Loumova vila tamtéž, Husův sbor v Turnově a Husův sbor v Semilech. K ceněným stavbám Vladimíra Krýše náleží i jeho vlastní vila, kterou si postavil v letech 1929-1930.
Rodinný dům
Je postaven na vrcholu svažitého pozemku. Celý dům je podsklepený a má nepravidelný půdorys. Na prvním patře je zajímavá čtvrtkruhová nástavba na rovné střeše, která zde má ještě další užitnou hodnotu - stává se terasou umožňující majitelům daleký rozhled. Fasáda je členěná vertikálně, horizontálně i pomocí oblouků a malých balkónků, čímž architekt dodal stavbě potřebný dynamismus.
Vila byla rozčleněna tak, že suterén sloužil jako technické zázemí a byt správce. V přízemí bychom našli architektův ateliér, patro sloužilo k rodinnému bydlení. Jednotlivá patra spojovalo schodiště. Schodišťová hala byla obložena umělým mramorem a celý tento prostor zdobilo trubkové zábradlí z bílé mosazi. Geometrické štukové tvary se opakovaly nejen v exteriéru, ale i v interiéru. Jihozápadním směrem se nacházela rozsáhlá zahrada. Architektonickým prvkem byl i plot do ulice. Byl postaven kaskádovitě z vyskládaných betonových dílců. Vladimír Krýš vilu opustil v roce 1939 a nastěhoval se s rodinou i celou kanceláří do dvou domů v téže ulici, které také stavěl. Jednu dobu se jeho vila změnila v nájemní dům, dnes je opět rodinným domem, jenž unikl necitlivým přestavbám, takže si nadále zachovává svou tvář.