Zpočátku podléhaly výrazné unifikaci kaple a boží muka, tvrze, venkovská selská stavení, či naopak měšťanské stylové domy a podobně. S rozvojem průmyslu pak byly typizovány především z důvodů ekonomických i funkčních průmyslové či veřejné budovy, ukázkovým příkladem jsou například vlaková nádraží. Nádražní budovy byly cíleně typizovány konstrukčně i volbou dekorativních prvků a barev proto, aby potenciální cestující stanici snadno identifikovali i z větší vzdálenosti. Zatímco vlaková nádraží můžeme většinou řadit k architektonicky zdařilým stavbám, ne vždy se to dá říci o dalších „typovkách“ naší nedávné minulosti a současnosti – třeba o panelových domech, jež jsou také stavbami typovými. Mají dokonce i své označení – u nás se nejčastěji objevují tři základní typy: T OXB, VVÚ-ETA a P 1.11, každý z nich se variantně liší podle dané lokality. Typový rodinný dům obvykle považujeme za méně komfortní, neboť je nutné se do určité míry přizpůsobit návrhu a koncepci projektu. Není to však pravidlem.
Baťovy domky stojí za pozornost dodnes
Výjimkou jsou v tomto ohledu asi nejznámější typizované rodinné domy, a to v Baťových koloniích ve Zlíně. Jde o typovky v nejlepším smyslu toho slova, první byly postaveny v dělnické kolonii, kterou architekt Jan Kotěra navrhl pro firmu Baťa ve zlínské čtvrti Letná, několik kolonií vzniklo ještě v dalších zlínských částech. Ve své době poskytovaly domky nadstandardní bydlení s elektřinou a tekoucí vodou, což tehdy rozhodně nepatřilo k běžnému standardu. Výrazným prvkem, který určuje ráz lokality, je zde společná zeleň – pozemky nejsou odděleny ploty a zahrady přirozeně přecházejí do volné přírody. Baťovské domky nejsou všechny zcela stejné, ty úplně první měly mansardové střechy a omítku, a je jich jen pár. Typické jednoduché kostky s plochou střechou a charakteristickým červeným spárovým zdivem vznikly o něco později a bylo jich postaveno několik tisíc. Existují varianty jednodomků, řadových jednodomků, čtyřdomků, nejvíce je pak podsklepených dvojdomků s obytnou plochou 45 m2. Většina z těch dosud stojících je obydlena.
Zatracovaný i oblíbený Šumperák
Výrazným představitelem pozdější doby jsou takzvané Šumperáky, asi je jen málo vesnic a měst, kde by alespoň jeden nestál. První byl postaven v roce 1969 v Šumperku, odtud jeho jméno, podle návrhu projektanta Josefa Vaňka pro dům ředitele místní nemocnice. Poté začaly během velmi krátké doby přímo živelně vyrůstat další stavby podle originálního projektu, ale stále více bylo i těch, které se předlohy držely jen velmi volně, zvláště pokud byly stavěny svépomocí. Dům je kompaktní, vytváří dojem dvou na sebe položených kvádrů. Ten je zesílen i typickým prvkem domu, průběžným balkónem, umístěným v patře po celé přední stěně. Na balkón lze vstoupit pouze z jedné místnosti, ovšem ve zdi jsou zasazena dvě na svou dobu neobvykle velká okna. Typickým prvkem jsou také kruhové průzory, umístěné na bocích balkónu. Dům působil oproti tehdy obvyklým stavbám velmi moderně a dynamicky, a to především díky šikminám na vnějším plášti domu, a také díky ploché střeše. Pokud jde o dispozice, v přízemí se nachází obvykle technická místnost, která sloužila primárně jako kotelna, ale bývá v ní i dílna, po přepažení také prádelna a komora, a dále jsou zde dvě další obytné místnosti. V patře je pak malá kuchyně s jídelním koutem, obývací pokoj, dvě ložnice, koupelna a samostatné WC. Pokud si Šumperák vyhlédne jeho zastánce, může po rekonstrukci i dnes poskytnout komfortní rodinné bydlení.
Mnohotvárná typizovanost dneška
Bydlení je dnes sice dostupnější než dříve, ale ne každý má prostředky na dům podle individuálního architektonického projektu, proto zájem o typizované domy trvá. Ve srovnání se svými staršími kolegy už však nenajdeme jeden či dva projekty, které se opakují v každé lokalitě v několika exemplářích. Dnešní takzvané „typovky“ jsou mnohem rozmanitější, což je nejen dáno množstvím firem, které tyto domy nabízí, ale také rozličnými použitými stavebními materiály a technologiemi – může se jednat o domy zděné či dřevostavby, nebo domy stavěné z prvků či montované. Na různorodosti dodávají těmto „typovkám“ také možné individuální dispoziční úpravy i změny ve vybavení interiéru, pokud jde o obklady, dveře, podlahoviny a podobně. Míra změn, které stále ještě odpovídají vymezení typového domu, závisí individuálně na každé firmě, která tyto projekty nabízí.
Moderní typizované domy je možné dělit i podle energetických zdrojů a náročnosti na spotřebu energií na nízkoenergetické – to je u nových domů již standard, a pasivní, pro zařazení do těchto kategorií musí stavby splňovat předepsané parametry.
Rozhodně však platí, že dnešní typizované domy se již nemusí podobat jako vejce vejci, a každý ten svůj domov, byť i typizovaný, s jistotou rozliší.