Dřevo v zahradě při dobré péči může přežít desítky let, aniž by se na něm projevila změna vzhledu. Dobrou péči přitom znamená pravidelná údržba, což je zase správné natírání. Nejde tak o nátěry měnící vzhled dřeva a jeho odstín, jako o nátěry dřevo chránící a prodlužující jeho životnost.

Ochranné nátěry exteriérového dřeva

Mohou být preventivní nebo sanační. Přitom mezi dřevo můžeme započítat i různé prvky z bambusu – kromě ozdobných treláží a plůtků se z bambusu staví i pergoly a celé altánky. Preventivní nátěr aplikujeme v daných časových odstupech podle pokynů výrobce pergoly, altánu nebo jiného dřevěného zahradního prvku tak, aby původní nátěr ještě nedegeneroval a na podkladu (tedy na dřevu) ještě držel. Potom u některých nátěrů nemusíme dřevo brousit a starý nátěr odstraňovat. To pokud zvolíme vhodné tenkovrstvé lazury. Jinak můžeme ještě zvolit oleje (většinou terpentýnové, silně do dřeva vsakující, doporučují se na bambus), vosky (působí kratší dobu) anebo lazuru silnovrstvou, která se vpije do dřeva o něco více. Do dřeva silně pronikne a chrání je také olejová neboli napouštěcí lazura. Důležité ale je to, že nemůžeme začít natírat libovolným nátěrem, musíme si zjistit, čím bylo dřevo natřeno poprvé při instalaci do zahrady, přetřít by se mělo stejným druhem nátěru.

Když je ale zejména staré dřevo zahradní chatky napadené hmyzem, houbou nebo plísní, ještě je může zachránit některý nátěr sanační, to znamená, že ke slovu přijde některý přípravek insekticidní a fungicidní. Bývají vodou ředitelné, a protože se ze dřeva nevymývají, působí dlouhodobě. Podle konkrétního typu nátěru mohou působit proti dřevokaznému hmyzu, dřevokazným houbám, dřevozbarvujícím plísním a houbám a také třeba termitům.

Na rozměrově nestabilní prvky (což jsou ploty, altány, fasády, které se smršťují a roztahují podle změn venkovní vlhkosti a tepla) jsou určené některé olejovité napouštěcí lazury poskytující dřevu ochranu proti působení plísní, hub a dřevokazného hmyzu. Jiný nátěr může mít velkou odolnost vůči UV záření, použijeme jej tedy tam, kde je dřevo vystaveno extrémně slunci, například na sluncem exponované zahradní chatky nebo terasy.

Čím chránili dřevo naši předci

Jednoduše a geniálně – obešli se bez syntetiky, rozpouštědel, ředidel a podobně. K ochraně a vytvrzení jednoduše natřeli dřevěnou fasádu domu nebo chlívků jen volskou krví, v ní obsažená bílkovina albumin se na slunci potom srazila, čímž nátěr ztvrdl a stal se výjimečně odolný. Krev působila proti dřevokaznému hmyzu a některým houbám. Dřevěné chlívky a kůlny se také natíraly vápnem – bílily se. Nabílené dřevo vypadá velmi zajímavě – můžete se o tom přesvědčit v některém skanzenu a zkusit to na zahradě na kůlně nebo zahradním domku. Nemá ovšem valnou výdrž, nátěr byste měli příští léto zase obnovit. Proto byl na vesnici čas bílení.

Různé dřevo potřebuje různý nátěr

A různé dřevo nabývá různého odstínu působením slunce. Smrkové dřevo vystavené UV paprskům po čase nabude hnědavý odstín, zatímco když na něj prší, zabarví se do šeda. Přirozené je, že dřevo cedrové naopak na slunci působením UV paprsků šedne. Cedrové dřevo se tak správně má jenom natřít olejem a nechat elegantně zešednout. Barevné lazury by se na něj neměly dávat, krásně přírodně našedlou barvu cedrového dřeva vidíme u moderních vil i osvícených projektů nových bytových domů, kde se vyskytuje kombinace zděná a dřevem obložená část a kde se architekti zdrželi pokušení cedrové dřevo přebarvovat.